Informátor 1/08

I. ČESKÁ ČÁST

 

POZVÁNÍ

 

JARNÍ SETKÁNÍ 2008

 

Naše každoroční jarní shromáždění se uskuteční letos 5./ 6. dubna 2008 v Marktredwitz a v Chebu.

 

Od 13.století až do konce Svaté říše římské zaujímalo Chebsko a Marktredwitz, které patřilo k Chebu, zvláštní postavení v zájmových sférách českých zemí a německých knížectví. Při naší návštěvě v Marktredwitz chceme jít po stopách těchto historických zvláštností. Současně bychom chtěli zprostředkovat nahlédnutí do mnohostranných česko-německých aktivit, které probíhají nyní v tomto prostoru. Naše setkání uzavře porovnání obou muzeí Chebska v Marktredwitz a v Chebu, která byla přirozeně vybudována z různých úhlů pohledu a s rozdílnými koncepcemi.

 

Program :

 

Sobota 5.dubna :

Sraz mezi 13. a 14. hod. v bistru / kavárně naproti nádraží. Možnost občerstvení (na vlastní náklady).

Příjezd vlaků : od Prahy ve 12.51, od Würzburgu ve 13.01, od Regensburgu ve 13.33,

od Norimberka ve 13.01

 

Od 14.00 procházka po Marktredwitz s malým výkladem. Poté posezení u kávy v Kulturním domě Chebska.

16.00 oficiální zahájení.

Představení německo-českých aktivit a oblasti Marktredwitz / Cheb :

• Vrchní starostka Dr.Birgit Seelbinder, prezidentka Euregio Egrensis, o přeshraničních komunálních projektech
• Farářka Kordula Winter-Chamrád o cílech Přátel česko-německého porozumění
• Uvedení do výstavy ?Zmizelé vesnice? (realizované na Gymnáziu Otto Hahna v Marktredwitz a na Gymnáziu v Chebu) St.D. a D.Peterme Gassem.

 

17.00 výroční shromáždění

18.00 prohlídka Muzea Chebska s průvodcem v něm.jazyce.

19.00 večeře s následným příjemným posezením (klavír k dispozici).

Cca 22.00 odjezd do Chebu autobusem. Ubytování v hotelu.

 

Neděle 8.dubna :

Po snídani Prohlídka Muzea Chebska v Chebu s průvodcem v něm.jazyce. Poté dopolední sklenka, oběd, vzájemné sdělení dojmů.

 

Odjezd vlaků z nádraží v Chebu :

Do Prahy ve 14.15, směr Německo ve 14.22

 

Účastnický poplatek činí 20? nebo 500 Kč.

- 2 -

 

 

Prosíme o zaslání přihlášky nejpozději do 15.března 2008 formou přiloženého listu nebo telefonicky na čísla :

• 09231 / 5078142 (z Německa)
• 0049 / 9231 / 5078142 ( z České republiky),

popř. e-mailem na adresu : aloishartl @ centrum.cz

 

 

INFORMACE

 

Věra Knetlová

 

DVANÁCT LET OBNOVENÝCH SETKÁNÍ TŘÍ NÁRODŮ

 

Jedním z nejznámějších poutních míst na Moravě je poutní kostel Panny Marie Pomocné u Zlatých Hor (dříve Mariahilf bei Zuckmantel) v Moravskoslezském kraji. Toto místo je od roku 1995 každou třetí sobotu v září místem setkání věřících, duchovních, politiků, diplomatů, ale i turistů z Česka, Polska a Německa u příležitosti Pouti tří národů.

 

V sobotu 22.září 2007 se této velkolepé slavnosti účastnilo skoro 5000 poutníků, kteří se již od časného rána scházeli jako jejich předkové od nepaměti, aby se zde společně pomodlili a poprosili o smíření mezi sousedními národy.

 

První poutníci přišli na bohoslužbu Křížové cesty (o délce 3 km) již v 9 hodin. Mše svatá začínala ve 12 hodin, kdy se rozezněly zvony v kostele Panny Marie Pomocné a přicházel průvod biskupů. Kněží a ministrantů k obětním stolu v areálu ambitu pod širým nebem. Celebranty byli biskupové, zastupující všechny tři národy a tudíž mše byla v jazyce českém německém, polském, ale i v latině. Hlavní děkovná modlitba byla za sjednocenou Evropu.

 

K dopolednímu programu ? před mší svatou ? bylo zařazeno předání ceny ?Zlaté srdce pro Evropu? od našeho Kruhu přátel česko-německého porozumění panu P.Stanislavu Lekavému, bývalému politickému vězni, rektorovi Centra duchovní obnovy ve Zlatých Horách, který se velmi zasloužil o obnovu tohoto poutního místa. Celému slavnostnímu aktu byla ze strany organizátorů věnována velká pozornost; i laudatio bylo předneseno ve třech jazycích (česky B.Řeřicha, německy V.Knetlová, polsky L.Liberdová). K ceně dostal P.Stanislav Lekavý i perníkové srdce z rukou malé holčičky, mnoho květin a aplaus, hold ve stoje od všech poutníků. Následovala jeho upřímná děkovná slova všem a hlavně iniciátorovi ceny, čestnému předsedovi Kruhu panu Dr.Waltrovi Kotrčovi.

 

Náš dík a obdiv patří organizátorům, mnohým dobrovolníkům a všem pokorným poutníkům za překrásný den ve Zlatých Horách. Letos se pouť konala poprvé za spoluúčasti Olomouckého kraje, který také podpořil propagační materiál ve všech třech jazykových mutacích.

 

O poutním místě se dozvíte více na: www.mariahilf.hyperlink.cz

 

 

- 3 -

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

LAUDATIO PRO PATERA STANISLAVA LEKAVÉHO

 

 

Vyznamenání ?Zlaté srdce pro Evropu? bylo dne 22.září 2007 předáno pateru Stanislavu Lekavému u příležitosti letošní ?Poutě tří národů? (viz předchozí zprávu o této události).  Přitom byla pronesena pochvalná řeč (laudatio) v tomto znění :

Opodstatněnost pro udělení ceny ?Zlaté srdce pro Evropu? pro P.Stanislava Lekavého spočívá především v jeho úsilí a maximální snaze o smíření a vzájemné odpuštění utrpěných křivd mezi národem českým, německým a polským.

Cenu založil Dr.Walter Kotrba a každoročně ji obdrží několik málo osobností, které se veřejným způsobem angažovaly pro porozumění mezi národy v Evropě. Čestná cena je propůjčena Kruhem přátel česko-německého porozumění.

Konkrétně se jedná o toto : P.Stanislav Lekavý jako rektor poutního místa Panny Marie Pomocné  - Mariahilf u Zlatých Hor podporuje a vlastním nasazením usiluje o každoroční uskutečňování Poutě tří národů, která byla započata již v roce 1995 za působnosti Sdružení pro obnovu poutního místa Maria Hilf z iniciativy polského kněze P.Wolfganga Globische. Pater Stanislav Lekavý v této tradici ve spolupráci s tímto knězem a svými spolupracovníky z bývalého Sdružení pro obnovu Maria Hilf nadále obětavě pokračuje v nastoupené cestě a tím podporuje a prohlubuje ve zvláštní míře stabilitu a mír v naší části Evropy.

K realizaci mírových myšlenek, k jejich uvedení do praktického života je vždy třeba také statečnosti a určité odvahy.Tu prokázal P.Stanislav, když v době komunistické totality se temné mraky stále více stahovaly nad Božím lidem, on vstupuje do služeb katolické církve jako tajně vysvěcený kněz, což tehdy, jak je obecně známo, bylo spojeno s vysokým bezpečnostním rizikem. To prokázalo několik vražd tajně vysvěcených kněží v tehdejším Československu.

Mír, smíření na jakékoliv úrovni není možné bez odpuštění. P.Stanislav odpouští všem, kteřímu během totalitní komunistické nadvlády způsobili jakékoliv utrpení, ať již dvouročním

 

- 4 -

 

vězněním v mladistvém věku s následky poškození zdraví, nespočetnými výslechy Státní tajné bezpečnosti nebo mnoha existenčními problémy v průběhu jeho života????

Tak se pokoušel svým životním postojem následovat výzvu a napomenutí svého Pána, kterými reagoval na otázku apoštola Pavla, jak často by měl odpouštět svému bratrovi, jestliže tento se proti němu provinil: ?Nejvíce sedmkrát??, zeptal se Pavel. A Ježíš na to odpověděl : ?Nikoliv nejvýše sedmkrát, ale sedmasedmdesátkrát!?  A na jiném místě :?Slyšte, bylo řečeno : Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kteří vás pronásledují, aby se stali dětmi svého nebeského otce, jehož sluneční paprsky svítí na zlé i dobré a jehož déšť dopadá jak na ty, kteří činí dobře, tak na ty, kteří nečiní dobře.?  A v tom může náš skromný a pokorný kněz P.Stanislav Lekavý sloužit mnohým jako povzbuzující příklad. Odplať mu to Pán na nebesích! My si jej velmi vážíme.

 

 

Eberhard Kemnitz

 

ZÁJEM O VÝSTAVU O KARLU IV.

 

Náš Kruh přátel si m.j. dal za úkol rozvíjet kulturní aktivity, pokud možno dvojjazyčně, a provádět osvětu o starých kulturních i lidských společných událostech. K tomuto účelu slouží náš ? na jiném místě vzpomenutý ? společný projekt s Městskými muzei Tangermünde, putovní výstava ?Karel IV. ? císař na Labi a Havole? v německé a české variantě (?Karel IV. v Braniborsku?) v překladu pana Karla Šperla. Poté co v letech 2006 ? 2007 výstavu shlédlo více než 3000 návštěvníků v Městském muzeu Tangermünde (viz sešity č.4/06 a 3/07), bude podle předběžných informací k vidění na těchto dalších místech :

 

         Památník Lidice  - 7.4. až 9.6.2008 (německá a česká verse) *

         České centrum Berlín  - 17.4. až 15.5.2008 (německá verse)

         Muzeum Louny ? 16.6. nebo 23.6 až září 2008 (česká verse).

 

O dalších prezentacích jsou zatím první kontakty. INFORMATOR bude o nich dále informovat. Dotazy směřujte prosím na Bohumila Řeřichu nebo Dr.Eberharda Kemnitze (kontakty viz impresím na konci sešitu).

* Zájemci z řad členů a sympatizantů Kruhu jsou srdečně zváni na vernisáž výstavy ve 14.00 h.

 

DĚKUJEME

 

Ačkoliv dosud nebylo obvyklé, děkovat jednotlivým členům a sympatizantům Kruhu za příspěvky a dary na podporu Kruhu, chtěli bychom tentokrát učinit výjimku : předsednictvo Kruhu srdečně děkuje svému čestnému předsedovi, panu Ing.arch.Josefu Hyzlerovi, za jeho velkorysý peněžní dar, který věnoval ve prospěch INFORMATORA.

V této souvislosti děkujeme také těm německým členům, kteří rok co rok svými dary přispívají k tomu, aby Kruh nadále mohl plnit své úkoly ? zejména vydávání INFORMATORA.

Za všechny zde jmenujeme našeho zakladatele a čestného předsedu Dr.Waltera Kotrbu z Erlangenu, pana Dr.Raima z Landsbergu na Lechu, paní Treplovou z Berlína, pana prof. Plattiga z Erlangenu, paní prof.Iggers z Göttingenu a našeho čestného člena Mons. Sebastiana Wernera z Furthu i.W.

 

 - 5 -

 

 

KULTURNÍ DĚJINY

 

Jiří Prokop

 

BERNARD BOLZANO ? MATEMATIK A FILOSOF

 

Svět zná Bernard Bolzana především jako matematika. Každý, kdo studoval vyšší matematiku, si jistě vzpomene na Bolzano-Cauchyovy podmínky pro konvergenci funkce a Bolzano-Weierstrassovu větu, týkající se konvergence posloupnosti. Už ve třiadvaceti letech vydal Bolzano Úvahy nad některými předměty elementární geometrie (Betrachtungen über einige Gegenstände der Elementargeometrie). Nejvýznamnější práce, vydaná však až po jeho smrti, má název Paradoxy nekonečna (Paradoxien des Unendlichen) a ovlivnila tvůrce teorie množin Georga Kantora.

Nás však bude tentokrát více zajímat Bolzano jako myslitel a reformátor. Narodil se v Praze 5.10.1781 jako jedno z 12 dětí italského přistěhovalce a obchodníka B.Bolzana a Cecilie Maurerové, dcery pražského německého obchodníka. Chodil do německé školy k Týnu, pak navštěvoval piaristické gymnázium a na univerzitě tříletý filosofický kurs. Rodiče mu poté nechali rok na rozmyšlenou, jakou životní dráhu si má dále vybrat. Využil toho času ke studiu astronomie, fyziky, chemie a k absolvování dvou ročníků vyšší matematiky u profesora Gerstnera. Pak se rozhodl pro studium teologie. Od počátku studia se zmítal uprostřed rozporů mezi příkazy rozumu a příkazy víry, až došel k přesvědčení, že katolické křesťanství není bezprostředním božím zjevením, nýbrž spíše historicky vzniklou mravní naukou, oprávěnou však už tím, že člověka zušlechťuje.

V r.1805 byl Bolzano jmenován profesorem náboženství na filosofické fakultě. Kurs náboženství byl novinkou a studenti přijal zřízení katedry s odporem. Byli už odchováni myšlenkami evropského osvícenství a pojmy jako zbožnost, víra jim byly pro smích. Katedra byla však bigotním císařem Františkem I. zřízena právě pro boj s osvícenským liberalizmem a bylo ironií, že v jejím čele stanul svobodomyslně uvažující Bolzano, kterého si studenti po překonání počáteční nedůvěry oblíbili. Méně si jej oblíbil císařův dvorní kaplan a autor povinné učebnice náboženství Frint, který požadoval, aby Bolzano ve výuce respektoval jeho text. Tehdy ještě v Bolzanův prospěch zasáhly české úřady, gubernium a pražská arcibiskupská konzistoř. Po studentských nepokojích v r.1818 tlak proti Bolzanovi zesílil. Rakouské úřady ho obvinily, že svými myšlenkami radikalizuje mládež. Panovníkův osobní lékař Stift pilně psal udavačská hlášení: ?je třeba, aby byl ihned zbaven svého místa. Zastává zásady, ohrožující klid státu. Toto chování zaslouží přísného trestu.? Boj o Bolzana, čili i o svobodu myšlení a projevu, se rozhořel v r.1820, po jeho suspendování z profesury a poté,

co mu byl zakázán vstup na kazatelnu. Spojily se proti němu všechny konservativní síly až po papežský Řím, kam vídeňský nuncius hlásil: ?Škody a zmatky způsobené v Čechách kdysi Husem překonává dnes ještě škodlivější vliv Bolzanův, který je pro svůj nový a neobvyklý způsob vyučování náboženství proslulý po celých Čechách a svými žáky je vychvalován a vynášen až ke hvězdám.?

Bolzano se v tomto zápase neangažoval. Odešel ke svým přátelům na venkov a zabýval se matematikou. Bojovali za něj jiní: studenti, pražský arcibiskup. Zastal se ho i František Ladislav Čelakovský a jiní čeští nacionalisté, jimž Bolzano tolikrát vytýkal krátkozrakost.

 

- 6 -

 

Vůbec nejrozhodněji na jeho obranu vystoupil Josef Dobrovský, po jehož zásahu útoky na Bolzana skončily. Bolzano byl však z oficielního vědeckého dění vyřazen a zůstal v jihovýchodních Čechách v rodině Josefa Hoffmanna. Napsal tam základní dílo o logice a metodologii vědy, čtyřsvazkové Vědosloví, utopickou Knížku o nejlepším státě a již zmíněné Paradoxy nekonečna. Po smrti Anny Hoffmannové se vrátil do Prahy k bratru Janovi a v Praze také 8.12.1848 zemřel.

Zbývá nám, abychom se blíže seznámili s jeho myšlenkami, jak je vyslovil ve svých exhortách, pravidelných kázáních z doby jeho působení na filosofické fakultě, a také v pracích publikovaných. Hlavním úkolem etiky je podle Bolzana formulování nejvyššího mravního zákona, základního axiomu zdůvodňujícího všechny ostatní pravdy v této oblasti. Tímto základním zákonem mravnosti je mu zákon obecného blaha. Hlavním prostředkem, jímž lze ve smyslu nejvyššího mravního zákona napomáhat ke zlepšení života na zemi, je osvěta, výchova a vzdělání.  Myšlenkou osvěty je u Bolzana neoddělitelně spjata myšlenka pokroku. Přesvědčení o neustálém postupu lidského rodu vpřed představuje nesporně jeden ze základních kamenů Bolzanova světového názoru. K axiomům Bolzanoy etiky a společenské teorie patří přesvědčení o rovnosti všech lidí. Historickou zásluhu o obhájení této myšlenky připisuje Bolzano křesťanství. Zásada rovnosti všech lidí patří podle něj k těm pravdám, které se téměř nikdo neodváží veřejně popírat, ale které málokdo v praxi respektuje. Rozdíly mezi lidmi nejsou jenom trpěny, neudržují se pouze ze zvyku, ale byly dokonce povýšeny na zákon. Bolzano zcela jednoznačně odmítá rodové šlechtictví, zděděné výsady postavení a majetku.

I když byl Bolzano člověkem hluboce a opravdově věřícím, jeho víra postrádá dogmatismus. O modlitbě například soudí, že je užitečná i v případě, kdyby Bůh nebral zřetel na lidské prosby, protože poskytuje prosícím útěchu. Víra znamená, že s něčeho držíme, protože je to mravně prospěšné, nikoli proto, že je to pravda. Písmo svaté je sice oficiálně přijímáno jako zdroj poznání, fakticky je však třeba s ním zacházet jako s povznášející knihou. I kdyby víra v nesmrtelnost byla klamem, je takový klam cennější než pravda, protože kruté pravdy srážejí k zemi. Knížka o nejlepším státě je u nás prvním pokusem o utopický socializmus. Bolzano sice nevolá po revoluční přeměně, ale vizi budoucnosti opírá o představu autoritativního státu, v němž jsou výrobní prostředky znárodněny. Majetek nelze hromadit, protože universálním dědicem je stát, který řídí rozdělování hmotných statků.

Bolzano odsuzoval, a to právem, romantický nacionalizmus druhé, jungmannovské buditelské generace, zejména, kde se už blížil šovinizmu vyzdvihováním všeho domácího a znevažováním cizího. Nabádal k vlastenectví zemskému, chtěl, aby obyvatelé české země tvořili jeden národ bez ohledu na to, jakým jazykem mluví. ?Češi i Němci musíte tvořit jeden národ, můžete být silnými, jenom když se přátelsky v jedno spojíte. Musíte se považovati za bratry??.? To v té době ovšem nepřijali ani Češi ani Němci. Snaha potlačit jazykový aspekt neměla v 19.století naději na úspěch. Kult jazyka nebyl jevem specificky českým, vládl v celé

Evropě. Ideovým základem byly myšlenky německého filosofa Johanna Gottfrieda Herdera, Kantova žáka. Herder se stal duchovním otcem jazykově pojatého nacionalizmu: ?Jazyk spojil

lidi v národ.? Dalším hlasatelem tohoto názoru byl německý polyhistor Wilhelm von Humboldt: ?Skutečnou vlastí je řeč?.

Nejvýraznějším kritikem Bolzanova zemského vlastenectví byl Josef Jungmann (dokonce ho prohlásil za nepřítele českého národa), spolu s ním i někteří další, ale v době, kdy byl Bolzano rakouskými úřady šikanován, patřili k jeho zastáncům i mnozí z nich. Jungmannovou

chybou bylo, že nedokázal ocenit, čím Bolzano jejich snahy podpořil, když v úvaze ?O poměru obou národností v Čechách?  v r.1816 napsal: ????že památka příkoří a nespravedlností, na praotcích páchaných, se zachovává i u vnuků, je věcí pochopitelnou, a to tím více, když následky jejich dosud trvají, ano, když se přidávají ke starým bezprávím stále ještě nová. A to se opravdu děje. Či snad nedává se dosud Němcům a těm, kdo se k nim

- 7 -

 

přidali, přednost v tisícerých věcech velmi důležitých? Nepřednášejí-li se u nás všechny vědy vyšší v řeči německé? Nebyla-li řeč německá povýšena za jazyk úřední, v němž se pojednává o všech záležitostech veřejných? Zdaž nemusí to býti velmi nepříjemným jedné části obyvatelstva, byť to samo o sobě nezasluhovalo výtky? Zdaž nenese část obyvatelstva trpce, že takto odstrčena jest?.........Zdaž nežije česky mluvící část obyvatelstva v žalostném stavu chudoby a poroby??

Bohužel, ani toto kladnou odezvu nenalezlo.

 

Prameny : Toulky českou minulostí, 6.díl, Praha 1997

                Obrození národa, svědectví a dokumenty, Praha 1979

 

Překlad : Běla a Helmut Böttcherovi

 

 

RECENZE

 

Václav Havel se ohlíží

 

V uplynulém roce 2007 vyšla kniha Václava Havla pod titulem ?Fassen Sie sich bitte kurz?také v německém jazyce. (Česká verze ?Prosím stručně : Rozhovor s Karlem Hvížďalou, poznámky, dokumenty? vyšla v Praze v nakladatelství Gallery v Praze již v roce 2006).

Havel klade do těžiště četné, zčásti velmi osobní, otázky novináře Karla Hvížďaly a svoje většinou obšírné a velmi otevřené odpovědi. Jako v nějaké koláži je kombinuje s deníkovými zprávami a poznámkami, jakož i připomínkami a poučeními, které během svého prezidentského úřadu jako československý a český prezident republiky zpracoval pro svoje spolupracovníky. Jsou datovány, avšak nikoli chronologicky seřazeny. Často jsou prokládány záznamy, které vznikly během dlouhého pobytu ve Washingtonu v roce 2005. To, že v knize jsou nejen obsaženy, ale i vícekrát opakovány jednotlivé poznámky k banálním, všedním situacím, působí nejprve jako chyba, avšak je třeba v tom spatřovat tvůrčí prostředek autorův.

Kniha poskytuje mnohým způsobem pohled na člověka, spisovatele a politika Havla z jeho vlastního a veskrze sebekritického pohledu. Neostýchá se ukazovat veřejně znovu a znovu své slabosti, avšak také se energicky hájí proti vůči němu namířeným výčitkám a kampaním. O určitých jevech v politickém klimatu České republiky předkládá kritický, ba zničující odsudek. Zvláště zajímavé jsou jeho značně rozdílné výroky o četných československých a českých politicích. Čtenář se dozvídá o těsném přátelství, zvláště k zahraničním politikům, jako jsou Richard von Weizsäcker, Hillary a Bill Clintonovi, jakož i Madeleine Albrightová a jiní.

Také jeho působení pro německo-české usmíření nezůstává nezmíněno, což by mělo vzbudit obzvláštní pozornost našeho Kruhu přátel. Z dopisu německému spolkovému prezidentu Herzogovi z ledna 1995 dozvídá se čtenář o přípravách na známý projev na Karlově univerzitě 17.2.1995 o německo-českých vztazích, o názorech, které Havel zastával a o jeho kritickém postoji k ?narůstajícím a stále hlasitějším požadavkům? Sudetoněmeckého krajanského sdružení. Na jiném místě autor lituje, že ?pseudoproblémy jej odvádějí od historické úlohy vyrovnání česko-německých vztahů?. Několikrát připomíná u německé veřejnosti neznámou skutečnost, že v r.1991 na ?velmi odvážnou, na částečné odškodnění zaměřenou iniciativu? z československé strany kancléř Kohl ani jiní němečtí politici nikdy nereagovali. Poté co se ve veřejnosti stále hovořilo o ?omluvě?Václava Havla vůči sudetským

 - 8 -

 

Němcům na počátku jeho funkčního období coby československého prezidenta, což vedlo zpočátku k prudkým reakcím mezi československým obyvatelstvem, objasňuje překvapivě, že z jeho strany nikdy žádná omluva nebyla vyslovena. Velmi zajímavá kniha.

 

Václav Havel: Fassen Sie sich bitte kurz. Gedanken und Erinnerungen.

                    Rowohlt Verlag GmbH Reinbek bei Hamburg 2007

                    416 S.  ISBN 978 3 498 02990 6    19,90 ?

Poznámka : Ilustrační foto viz německá část str.8

 E.Kemnitz       Překlad : M.Váchal

 

Život je ke zbláznění krásný

 

Číst Adalberta Stiftera, to je pro mnohého námaha. Poslouchat jeho texty, například během delší cesty autem, a přitom se přesvědčovat o Stifterově literární kvalitě, je naproti tomu potěšení, jež lze doporučit. Nová kniha na zvukovém nosiči regensburgského literárního vědce Artura Schnabla ?Das Leben ist zum Verrücktwerden schön? (Život je ke zbláznění krásný) to dokazuje výňatkem ze Stifterova ?Wittiko? (Vítek). ?Dějiny Čech v literatuře?, tak zní  podtitul této antologie. Přináší posluchači jednak české dějiny ? přirozeně ve zkrácené podobě ? počínaje Přemyslovci a konče současností. A jednak jsou zde k poslechu vybrány vhodné výňatky z děl českých spisovatelů ? lhostejno, zda německy či česky píšících. Po Stifterovi je zde čten Alois Jirásek, v Čechách nesrovnatelně známější nežli Stifter, a stále uznávaný coby kompetentní vykladatel českých dějin; ve svém románu ?Proti všem? popisuje zuřivý boj táboritů proti šlechtě a církvi. Po Leo Perutzovi (?V noci pod kamenným mostem?), který je nyní opět objevován, následuje výňatek z díla Jaroslava Durycha. Přirozeně nesmějí chybět v takové antologii opravdu velcí čeští spisovatelé Jan Neruda a Jaroslav Hašek, právě tak jako Bohumil Hrabal. Dojemný a hlubokým smutkem zastíněný text Mileny Jesenské, která v roce 1944 zahynula v koncentračním táboře Ravensbrück, končí slovy :?Ta velká iluse: Budeme skutečně jednou žít pospolu, padnou skutečně někdy hranice, jak by to bylo krásné se toho dožít.? Také Johanes Urzidil (?Poslední služba?), jemuž se zdařil život zachraňující útěk do exilu, staví s naléhavostí do středobodu život v Protektorátu. Eva Demski, německá vypravěčka, popisuje těžký osud vyhnanců v Bavorsku, kteří tehdy, narozdíl od dneška ? nebyli chvalně označování jako čtvrtý bavorský kmen, nýbrž jako obtížní uprchlíci, jako ?sudetští gauneři?. Moravan Jan Skácel vyráží do boje proti ruské okupaci, která v roce 1968 zničila krásné sny o socializmu s lidskou tváří. Libuše Moníková, německy píšící předčasně zesnulá česká spisovatelka, má stejné téma, a Jáchym Topol, snad  nejvýznamnější současný český spisovatel, nechává komentovat dvěma pražskými chuligány

útěk občanů NDR na vyslanectví Německé spolkové republiky ? také tento výňatek, který dává správně rozeznávat tragiku oněch událostí, je literaturou s velkým L.

 

Artur Schnabl (vydavatel): Das Leben ist zum Verrückwerden schön. Böhmische Geschichte litererisch. (Život je ke zbláznění krásný. České dějiny literárně). Lohrbär Verlag Regensburg, 3 CD, 19,90?.

 

H.Böttcher   Překlad M.Váchal

 

O překážkách porozumění

 

Překážkami v porozumění Německa s jeho východními sousedy se zabývá Německý Polský institut v Darmstadtu ve své nové publikaci. Po několika filosofických pohledech na toto téma osvětlují početní autoři z historického i současného pohledu německo-polské vztahy, zejména

- 9 -

 

jejich překážky a vytváření obrazu nepřítele na polské straně. Pro porovnání jsou uvedeny obšírné ?postranní pohledy? na německo-nizozemské a německo-české vztahy.

Posledně jmenované mají pro náš Kruh obzvláštní význam, avšak ve jmenované knize zaujímají jen malou část.

 

Dieter Bingen, Peter Oliver Loew und Kazimierz Woycicki (vydavatelé):

Die Destruktion des Dialogs (Destrukce dialogu)

Ke vnitropolitické instrumentalizaci negativních obrazů cizáků a nepřátel ? v porovnání Polska, Česka a Nizozemska 1900 ? 2005.

Svazek 24 publikací Německého Polského institutu Darmstadt.

Harassowitz-Verlag Wiesbaden 2007

ISBN 978-3-447-05488-1     Cena 24,00 ?

 

R.Kemnitz    Překlad M.Váchal

 

 

 

OHLÉDNUTÍ

 

 

Roční období neznají ?hodinu nula?,

Stejně jako ji nezná plynoucí čas dějin.

Budoucnost obou

je obsažena již v minulosti.

Nikdo neunikne této souvislosti.

Proto vzpomínejme.

Porozumění dějinám musí sahat

Dále než sahá vlastní životopis.

 

Richard von Weizsäcker

 

 

 

V tomto roce je několik výročí, která zvláštní měrou ovlivnila česko-německé vztahy. Před 70 lety byla uzavřena  Mnichovská dohoda. Předcházelo ji napětí, které bylo vyvoláno především Sudetoněmeckou stranou v souhlase s Hitlerem. Oba následující příspěvky věnujeme událostem z počátku roku 1938. Se svolením autora Josefa Škrábka jsme je převzali z jeho knihy ?Včerejší strach?.

 

 

Josef Škrábek

 

POČÁTEK ROKU 1938

 

Podporovatelé a voliči SdP po válce tvrdili (a většinou to tvrdí podnes), že chtěli jen národní svobodu a sociální jistotu, nikoli však Hitlerovu diktaturu a koncentrační tábory, o nichž nechtěli nic vědět.

Připojení Rakouska 13.března 1938 u většiny sudetských Němců vzbudilo nadšení. Další část váhajících a Hitlerovi nedůvěřujících začala věřit v nového vysvoboditele. Mnozí již dříve věřili

- 10 -

 

 

v Hitlerovo vítězství, ale překvapující rychlost a snadnost ?anšlusu? a tichý konec zbytku kdysi slavné podunajské monarchie vystupňovaly dojem o nadpřirozené moci a neporazitelnosti Vůdce. Skutečnost, že se nenašla jediná síla, která by se proti Hitlerovi vážně postavila, vedla k růstu přesvědčení, že on si může dovolit všechno. Připojením Rakouska musela připravenost ? a pochopitelně také odvaha ? mnoha dosavadních Henleinových protivníků poklesnout. Právní stát nebyl již schopen ochránit německé demokraty před teroristickými činy stále silnějších a agresivnějších Henleinových přívrženců. Pud sebezáchovy přinutil rovněž mnohé z dříve ?nepřizpůsobených? co nejrychleji vklouznout do - převládající většinu československých Němců sjednocujícího - nacistického hnutí.

Henleinova strana byla stále aktivnější a radikálnější. 28.března 1938 se Henlein a Hitler sjednotili na dalším postupu: ?Musíme stále žádat tolik, abychom nemohli být uspokojeni?. Téhož dne (dva týdny po připojení Rakouska) řekl Hitler Henleinovci, že má v úmyslu v nepříliš vzdálené době vyřešit i otázku Československa. Tato taktika nalezla svoje oficiální vyjádření v Karlovarském programu Sudetoněmecké strany ze 24.dubna 1938. Předcházel tomu 20.duben, narozeniny Vůdce, a již 22.dubna zahájila branná moc přípravu ?plánu Grün? ? k vojenskému zničení Československa.

Karlovarský program Sudetoněmecké strany z 24.dubna 1938 sestával z osmi bodů, z nichž jen některé byly pro tehdejší vládu přijatelné. Jako celek šly dokonce dále než Mnichovská dohoda, neboť obsahovaly požadování práva smět zastávat  zájmy německých národních socialistů (a tím také terorizovat německé demokraty), a to i mimo území Sudet, tedy na českých územích, čehož bylo plně dosaženo teprve po 15. březnu 1939.

Obě nejháklivější a nejnebezpečnější slova byla umístěna až na konci ? termín ?německý světový názor?.  Obsahoval právo na národní socializmus včetně implicitně v něm ukrytý rasizmus. Umístění až na konci téměř budí dojem, že tento pojem byl připojen až na poslední chvíli při zpracování textu (?..).

Mnozí sudetští Němci dodnes netuší, proč Češi ( a s nimi i němečtí demokraté) museli pociťovat Karlovarský program jako hroznou věc. V době publikování Karlovarského programu existovaly nejen závažné česko-německé protiklady, nýbrž také stále hlubší propast oddělovala nedostatky zatíženou a zlepšení vyžadující demokracii od zločinné

---