Informátor 4/07

INFORMACE

 

Bohumil Řeřicha

 

PĚŠÍ POUŤ KLENČÍ ? FURTH IM WALD

 

Letošní 14.pěší pouť jako každoročně třetí sobotu v září byla zahájena přivítáním účastníků v německé řeči a stále se zlepšující češtině Jürgenem Köglerem, který zdůraznil úlohu Kruhu přátel česko-německého porozumění. Účast byla hojná, i když čest z české strany zachraňoval Klub českých turistů z Domažlic, německých účastníků bylo podstatně více.

 

Po pozdravení starostou Klenčí panem Smutným došlo ke slavnostní události, i když v provizorních podmínkách. Jürgenovi Köglerovi na návrh zakladatele Kruhu přátel německo-českého porozumění Dr.Kotrby a po schválení předsednictvem, byla předána medaile ?Zlaté srdce pro Evropu?, kterou jsou vyznamenání ti, kteří se zaslouží o česko-německé vztahy. Jürgen Kögler úspěšně navázal na tradici, v jejímž počátku stál jeho otec Oskar. V laudatiu byla oceněna jak úloha Jürgena, tak zejména zásluha jeho otce.

 

Po krátké modlitbě u hrobu J.Š.Baara  jsme opět jako každoročně vyšli směrem k Peci, kde po malé bohoslužbě v překrásné kapličce celebrované novým mladým kaplanem z Furthu a občerstvení jsme se vydali k další příjemné zastávce u kanálu Bystřice, kde je umístěna památka na Oskara Köglera. Jako každoročně nás uvítaly veselé tóny Chodovanky a malé občerstvení, zajištěné jak německou tak českou stranou. Při přechodu dřevěné hranice nad Folmavou, aniž by nás někdo kontroloval, jsem si uvědomil, že zatímco naši politici protestovali proti odložení Schengenu, u obyčejných lidí již ten Schengen funguje. Mohl jsem dojít bez kontroly třeba až do Španělska.

 

Po mši s českým a německým zpěvem a vzpomínce u hrobu rodiny Köglerů jsme se všichni sešli v Kolpinghausu, kde při přátelském posezení a občerstvení, které prostřednictvím Jürgena Köglera financoval Kruh přátel česko-německého porozumění s dechovkou Karlovanka byl opět zakončen jeden úspěšný den česko-německých vztahů. Cítil jsem mezi námi Čechy a Němci srdečnost a upřímnost. Těším se opět na setkání příští rok.

 

 

Věra Knetlová

 

Laudatio pro pana Jürgena Köglera

 

u příležitosti předání ceny ?Zlaté srdce pro Evropu? dne 16.září 2006 od Kruhu přátel česko-německého porozumění.

 

Již 14 let putují společně stovky Čechů a Němců z Klenčí pod Čechovem do Brodu nad Lesy (Furth im Wald). ; jdou po cestě dlouhé 18 kilometrů, kterou popsal český spisovatel Jindřich Šimon Baar. Iniciátorem této již tradiční pěší pouti byl nezapomenutelný pan Oskar Kögler z Furthu i.W.

 

Od začátku, nejprve činný v pozadí a nyní hlavní organizátor, se přípravou a organizací této pěší pouti zabýval také Jürgen Kögler. Každý, kdo se zúčastnil, ví, jak perfektně a bez problémů je průběh této akce zajištěn. A za to dlužíme poděkování právě panu Köglerovi jun.

 

- 2 -

 

 

Ta velká práce obou pánů Köglerů spočívá ale v něčem jiném; již 14 let se zde prezentuje to, co nám ? Kruhu přátel česko-německého porozumění ? leží na srdci : společný projekt Čechů a Němců, který v plné harmonii a s vědomím sounáležitosti přesahuje hranice. A ty vlastně již nejsou původními hranicemi, které jsme znali v dřívějších dobách. Pro ty dnešní je samozřejmé, že stanoviště ? původně určené pro celní a pasovou kontrolu ? je neobsazené. A když chcete jet tam či zpět, musí se pouze zvednout závora. My ale všichni dobře víme, jak neprůchodná německo-česká hranice v minulosti byla. Tím víc si považujeme, že tato hranice nyní více spojuje než rozděluje. A Jürgen Kögler společně se svým otcem k tomu velkým dílem přispěli.

 

Ne náhodou byli také Oskar Kögler a jeho syn Jürgen od zařátku členy našeho Kruhu přátel. Za toto chceme jemu a jeho otci poděkovat a předat mu naše vyznamenání ?Zlaté srdce pro Evropu?. Tím vyjadřujeme také prosbu, aby se pouť pořádala i v budoucnosti, neboť je zna-mením o vzájemném spojení našich národů.

 

Mnohokrát děkujeme, milý Jürgene Köglere, a přijmi srdečné blahopřání od výboru a členů našeho Kruhu přátel.

 

 

Bohumil Řeřicha

 

Karel IV. - císař na Labi a Havole

 

Dne 24.8.2006 jsem měl možnost na pozvání města Tangermünde zúčastnit se zahájení výstavy ?Karl IV., ein Kaiser an Elbe und Havel?. Slavnostního otevření byly přítomny vážené osoby tohoto kouzelného historického města v čele se starostou Dr.Rudolfem Opitzem.

 

Z důvodu vážného onemocnění Dr.Kemnitze, hlavního strůjce výstavy, se místo v květnu otevřela až v srpnu. Shodou okolností však zapadla do slavnostního zahájení vědecké konfe-rence ?Tangermünde. Die Altmark und Reichsrecht. Impulse aus dem Norden der Reiches für eine europäische Rechtskultur?. Výstavu měli možnost navštívit i účastníci této konference. Starosta města Dr.Opitz v zahajovacím proslovu velice zasvěceně mluvil o vlivu Karla IV. V této oblasti Saska-Anhaltska a zdůraznil, že Tangermünde je hrdé na tohoto panovníka, který, i když zde působil jen pět let svého života, zasloužil se o rozkvět tohoto regionu. Závěrem s úctou poděkoval členu našeho Kruhu přátel česko-německého porozumění Dr.Eberhardu Kemnitzovi za jeho nezměrné úsilí s tím, že věří, že i tato výstava napomůže k dalšímu rozvoji německo-českých vztahů.

 

Dr.Kemnitz ve svém zasvěceném proslovu m.j. zdůraznil ?že, podle jeho názoru ? patří neznalost, jednostranný způsob pohledu a ignorance dějin ke kořenům pseudovlastenectví, nacionalizmu a xenofobii. Snad mohou projekty jako je ten náš také něco proti tomu dělat?. I já svými několika slovy v zastoupení Kruhu přátel česko-německého porozumění jsem měl možnost poděkovat Dr.Kemnitzovi s tím, že tato akce přispěje k prohloubení česko-německých vztahů.

 

Výstava je prezentována v nové výstavní síni na pozemku městského muzea poblíž hradu, jehož základy položil právě Karel IV. Zajímavou a působivou kulisou je i dřevěná moderní skulptura ?Karl IV.? Od sochaře Andrease Kuhnleina. Samotná expozice je složena z 15 tabulí , na kterých jsou znázorněny velmi srozumitelně oblasti života v tomto regionu, na který měl

- 3 -

 

 

Karel IV. Pozitivní vliv. Celá tato expozice bude v Tangermünde do jara 2007. Poté by měla být instalována na některých místech Saska-Anhaltska a pak převezena do České republiky.

 

Strávil jsem v městě Tangermünde nádherné dva dny a vřele mohu doporučit všem, kteří budou číst mé hodnocení, toto opravdu půvabné, pohostinné a historické město na Labi a jeho široké okolí navštívit. Děkuji s úctou Dr.Eberhardu Kemnitzovi za jeho nezměrné úsilí, s jakým propaguje německo-české vztahy, jeho ženě Monice, která s trpělivostí je mu oporou v jeho činnosti a městu Tangermünde za možnost strávit zde tak překrásné dva dny.

 

 

Eberhard Kemnitz

 

Úvodní proslov

k zahájení výstavy ?Karel IV. ? císař na Labi a Havole?, Tangermünde 24.8.06 (výňatky)

 

Za několik dní začíná v Magdeburku 29.výstava Rady Evropy a Zemská výstava spolkové země Sasko-Anhaltsko o středověkých dějinách Svaté říše římské.

 

Když byla nabídnuta Městskému muzeu v Tangermünde příležitost podílet se na této významné expozici, byla tato možnost přijata s povděkem. Myšlenka, uspořádat zde v Tangermünde společně s Kruhem přátel německo-českého porozumění výstavu o Karlu IV. A jeho působení v našem regionu, existuje již řadu let. ??? Všichni zúčastnění jsou si vědomi pocty a odpovědnosti, spojené se jmenováním Tangermünde jakožzo jednoho z výstavních míst.

 

Tato výstava se obrací k občanům města Tangermünde a regionu, jakož i k četným návštěvníkům města??.. Vede diváka zpátky do doby,  kdy Tangermünde se na několik let stala jedním z center Svaté říše římské, vedle Prahy a Norimberku, když Karel IV. Učinil Tangermünde svým oblíbeným sídlem a vládl odtud říši i Marce braniborské (za svého nezletilého syna Václava, skutečného markraběte braniborského)??..

 

Návštěvníkovi výstavy napadne, že v této době působily na tento region na Labi a Havole rozmanité vlivy Čech. Císař Karel IV. Byl v období 1347 až 1363 sám českým králem a vládl podle tomuto království ? jako Marce braniborské ? namísto svého nezletilého syna.

 

Království české bylo v této době nejbohatším a nejmocnějším státem Svaté říše římské a ztělesňovalo jeho domácí moc. A navíc : v r.1374 se Marka braniborská připojila k zemím Koruny české, což zde v Tangermünde bylo slavnostně stvrzeno. Doba vlády Karla IV. V Tangermünde je tedy zároveň součástí německo-braniborských i českých dějin.

 

Kruh přátel německo-českého porozumění  si m.j. položil za cíl, upozornit na společné události v německých a českých dějinách. I když společné politické, kulturní a lidské tradice jsou již minulostí, nesmějí upadnout v zapomnění, neboť oba národy v nedávné historii musely učinit zlé zkušenosti???.

 

Logicky bylo rozhodnuto o zpracování obsahově identické české verse naší tangermündské prezentace, abychom ji mohli zpřístupnit zájemcům v zemi našich sousedů. Již proto můžeme počítat s určitým zájmem, neboť Karel IV. Je pro naše české sousedy nejvýznamnější a nejoblíbenější postavou jejich historie.

- 4 -

 

 

Vážené dámy a pánové, občasné či soustavně zabývání se historií je nepochybně možností pro zajímavé a hodnotné využití volného času, nejen pro seniory??.. Mimo jiné  podněcuje návštěva výstavy i k tomu, abychom se v budoucnu více zabývali historickými tématy. Již samotné tyto faktory by bývaly dostačujícím důvodem k organizování výstav jako jsou tyto.

 

Dlouhodobé zabývání se dějinami své domoviny, země a národa,  zvláště pak aktivní výměna názorů na tyto dějiny, může však působit ještě dále : může posilovat lásku k vlasti a přispívat k tomu, že se lidé identifikují se svojí vlastí, že ?zapustí kořínky? natolik, že jsou ochotni pro svoji rodnou obec či region se angažovat bez nároku na odměnu.

 

Ještě  vyšší kvalita bude podle mého názoru dosažena, když lidé nebudou mít na zřeteli jen svoji vlast, nýbrž zároveň i to, co mají v dějinách společné se sousedními regiony, zeměmi a národy, neboť kultura, civilizace a dějiny  ? jak to jednou formuloval český spisovatel Pavel Kohout ? spojují národy jako pupeční šňůra. To bychom měli mít na zřeteli také vzhledem k evropskému sjednocování a k problémům, které je přitom nutno řešit.

 

V protikladu k tomu ? tak se domnívám ? náležejí neznalost, jednostranný způsob náhledu a ignorance dějin ke kořenům pseudovlastenectví, nacionalizmu a xenofobii. Snad mohou projekty jako je náš také proti tomu něco udělat.

 

V tomto smyslu přeji naší prezentaci velký a zainteresovaný dav návštěvníků.*

 

* V prvních třech měsících od zahájení, od srpna do listopadu, navštívilo výstavu přes 1000 osob.

 

Překlad M.Váchal

 

Christoph Lippert

 

GENERAČNÍ OBMĚNA VE VEDENÍ ČESKÉHO KURZU ACKERMANNOVY OBCE V ÚSTÍ n.L.

 

Na vrcholu úspěšnosti vložil letos ?otec? Colloquia Ustensia, erlangenský profesor Dr.Karl-Heinz Plattig, zodpovědnost za organizaci českého kurzu do mladších rukou. Také u českého partnera, Institutu pro slovansko-germánská studia na ústecké Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně, nastala generační obměna. Vedení institutu od prof.dr.Ctirada Kučery převzala doc.dr.Kristina Kaiserová.

 

Se dvaapadesáti účastníky byl letošní kurz nejvíce navštěvovaným v jeho historii. Velkému počtu účastníků a organizačnímu výkonu dr.Kaiserové a jejích spolupracovníků lze vděčit i za kvalitativní skok kurzu.  Letos poprvé se podařilo otevřít pět učebních tříd, částečně i s novými učiteli. Tímto lze nabídnout kompletně všechny učební stupně od ?začátečníků? až po ?konverzaci?. Tak najde každý účastník svým vědomostem odpovídající homogenní malou skupinu a tím i optimální předpoklady k osvojení si českého jazyka.

 

Tím zvláštním na ?Colloquia Ustensia? je však doplnění jazykového kurzu exkurzemi a přednáškami. Vynikající v tomto roce byla několikadenní přítomnost baronky Johanny von Herzogenberg. Filmem o jejím mládí v Čechách, vytvořeném mladými ústeckými filmaři, a exkurzí na zámek jejích předků v Sychrově, mezi Libercem a Turnovem, zavedla účastníky do

- 5 -

 

 

světa české šlechty předválečné doby. O původu a úloze šlechty v 19.století referoval již večer předtím Raimund Paleczek, generální sekretář Ackermannovy obce. Výrazný protipól ke světu zámků a šlechty vytvořil pamětník Oldřich Stránský, ročník 1921, jenž se pro účastníky kurzu stane rovněž nezapomenutelným; velmi působivě vyprávěl o své strastiplné pouti jako Žid při nucených pracích v koncentračních táborech , ale také o své činnosti jako předseda Svazu vězňů nacionálního socializmu, pro který vedl úspěšná jednání o symbolickém odškodnění a organizoval rozdělení finančních prostředků.

 

Další referáty se zabývaly českou filmovou historií šedesátých let (Jan Mervart), zmizelými obcemi pod Matrelíkem (Eliška Nová), malířem Augustem Frindem (Gábina Jeřábková), literárními dějinami od Josefa Mühlbergera (Veronika Dudková a Václav Petrbok) a procesy a represemi padesátých let v Československu (Kateřina Kočová). Výlety byly směrovány do Kravař, Nového Boru, na zámek Veltrusy, do Letařovic , Děčína a Libotenic. V neposlední řadě byly opět možnosti vycházek do půvabného okolí Ústí n.L.

 

Spolkový předseda Ackermannovy obce Adolf Ullmann přijel osobně do Ústí n.L., aby se rozloučil s prof.dr.med.Dr.h.c.Karlem-Heinzem Plattigem v jeho funkci zodpovědného organizátora ?Colloquia Ustensia? a poděkoval mu za jeho velké zásluhy.

 

Následovníky prof.Plattiga zodpovědné za organizaci ?Colloquia Ustensia?, Annu Knechtelovou a Christopha Lipperta, velmi prosíme, aby  pokračovali v kombinaci kurzů a vlastivědy na vysoké úrovni a především aby také nadále pěstovali rodinnou atmosféru kurzů. Po slibném zvýšení počtu účastníků v uplynulých letech je jejich cílem získávat pro kurz mladé ženy a muže. Neboť právě mladí účastníci bývají vždy překvapeni srdečným přijetím a dobrým spolužitím v průběhu 14 dnů v Ústí n.l.

 

Překlad M.Váchal

 

Helmut Böttcher

 

SVAZ VYHNANÝCH MĚL VE VEDENÍ STARÉ NACISTY

 

To, že vedoucí činitelé SL v prvních letech po jeho založení neměli takříkajíc ?čistou vestu?, ví dnes každý, kdo to vědět chce. Nyní objevil SPIEGEL, že také Svaz vyhnaných (BdV) má v řadách vedoucích činitelů staré nacisty. Šéfkou BdV je ? jak dobře známo ? Erika Steinbachová. Bývalý předseda Svazu Hans Krüger musel se v roce 1964 vzdát svého ministerského křesla pro svoji nacistickou minulost  (byl spolkovým ministrem vyhnanců), Friedrich Wilhelm Schallwig byl členem NSDAP od roku 1932 a příslušníkem útvaru SS v Lotyšsku, která si vytkla jako cíl ?etnickou čistku? a přitom zabila 170.000 lidí. Od roku 1944 působil v Budapešti, kde jako velitel úderného praporu SS spolu s Adolfem Eichmannem se podílel na transportu maďarských Židů. Rudolf Wagner byl činný v Bělehradu u obávané bezpečnostní služby SS . Tato skupina se zvláště silně podílela na likvidaci jugoslávských Židů. ?Starý bojovník? Herbert Schwarzer vstoupil do NSDAP již v roce 1930. Takto bychom mohli pokračovat, ve všech případech se jedná nikoliv o řadové nacisty, nýbrž o aktivní, částečně na decimování Židů se podílející vyšší šarže.

 

Naproti tomu působí bývalí nacisté ve vedení SL (Siegfried Zoglmann, Rudolf Lodgmann von Auen a jiní) přímo nevinně ? jako nacisté se kvalifikovali především verbálními výroky (Heim ins Recih = Domů do Říše).

- 6 -

 

 

Paní Steinbachová zdůvodňuje přítomnost starých nacistů v BdV tím, že také v bankách, podnicích a odborech seděli po válce staří nacisté. Ve skutečnosti není zapomenuto jméno Adenauerova státního tajemníka Globkeho, který se podílel na Norimberských zákonech o diskriminaci Židů. Průzkumy historiků nejprve odmítala. (Údajně na to BdV neměla dost peněz, pak ale rozpačitě souhlasila za podmínky, že náklady převezme stát). Nechce uznat, že činnost BdV, odvolávající se na lidská práva pokud se týká jeho členů, vede vlastně ad absurdum, jestliže v jeho vedení sedí lidé, kteří porušovali lidská a národní práva.

 

Právě proto, že odporuje duchu doby, která ? ovlivněna též ?odhalením? tématu vyhnání skrze nedávno oprávněně kritizovaného Güntera Grasse - poválečné vyhánění posouvá opět do zorného pole, nesmí být promeškáno poukazovat stále znovu na příčiny a na provinilé.

Byli to lidé jako ti ve SPIEGLU jmenovaní vůdcové BdV, jako Zoglmann a mnozí jiní, kteří ?poté? opět stanuli ve funkcích a hodnostech, kteří jako nohsledi Adolfa Hitlera likvidovali práva národů a lidská práva předtím, než byli po roce 1945 vystaveni tvrdé reakci na předchozí útlak z německé strany. Dokud se budou BdV a SL uhýbat před touto historickou pravdou, nemají oprávnění stěžovat si na vyhnání Němců z Polska a Československa, jakkoliv

to bylo zlé pro ty nevinné mezi obětmi.

 

Překlad M.Váchal

 

M.Váchal

 

60 LET ORÁČOVY OBCE

 

 

Před šedesáti lety, 13.ledna 1946, založili tři vysídlení sudetští Němci, P.Dr.Paulus Sladek, Hans Schütz a Dr.Franz Haibach občanské sdružení nazvané ACKERMANN GEMEINDE (doslova ?Oráčova obec?), sdružující vysídlené sudetské Němce katolického vyznání. Název sdružení byl odvozen podle středověkého literárního díla ?Der Ackermann und der Tod? (Oráč a smrt) , jehož autorem byl Johannes von Saaz (Jan ze Žatce), tedy vlastně někdejší krajan vysídlenců. Počátečním heslem zakladatelů bylo : ?Hojit, pomáhat a utěšovat.?

Toto kulaté výročí AG připomínáme zejména proto, že tato organizace se stala jednou z těch nemnoha, které od počátku usilují o usmíření a porozumění, nikoliv o revanš a návrat za každou cenu.

 

Mnohaleté zásluhy o zlepšování vztahů mezi Němci a Čechy  byly letos oceněny udělením ceny ?GRATIAS AGIT? dlouholetému spolkovému předsedovi AG, panu Olbertovi. Cenu přijal z rukou ministra zahraničních věcí ČR na slavnostním aktu v Černínském paláci 4.května 2006.

 

Na jednom ze slavnostních zasedání k 60.výročí založení AG Franz Olbert m.j. řekl :

?Působení AG bylo od počátku prací pro mír. Charta vyhnanců z roku 1950, do značné míry spoluiniciovaná lidmi z AG, hlásící se ke sjednocené Evropě, k usmíření a k upuštění od  pomsty a násilí, byla pro vývoj určující. V tomto smyslu podporovala AG v letech komunizmu Němce, kteří zůstali ve svém domově, pronásledované, disidenty a utlačovanou církev v ČSSR. Proto byla po pádu železné opony uznávaným partnerem pro dialog s Čechy a Slováky. Tato práce pro porozumění a usmíření pokračuje i dnes ?Jihlavským sympoziem?, ?Mariánskolázeňskými rozhovory?, setkáními mládeže, německo-českými prázdninovými pobyty a v mnoha jiných úrovních.? Franz Ollbert však také jasně řekl, jak je nezbytné

- 7 -

 

 

poděkovat lidem a společenstvím v Německu  za to, že po válce ? navzdory bídě a hladu ? přijali vyhnance jako rovnocenné partnery, což se nakonec stalo požehnáním pro celé Německo.

 

 

Dvakrát záslužný kříž v Praze

 

 

Zakládající předsedkyně Sdružení AG, paní Helena Faberová, obdržela 10 července v Praze Záslužný kříž se stuhou za svoje zvláštní zásluhy o Spolkovou republiku Německo z rukou velvyslance Helmuta Elfenkämpera. Již 10.dubna t.r. byla stejně vyznamenána paní Irena Kuncová, předsedkyně  Zemského shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Ve chvalořeči připomněl velvyslanec Elfenkämper její vynikající úsilí o porozumění mezi Němci a Čechy. Blahopřejeme oběma k tomuto vyznamenání!

 

(oba příspěvky zpracovány podlle Zpravodaje AG č.3/06)

 

 

 

NÁZOR

 

 

Eberhard Kemnitz

 

VYHNÁNÍ OPĚT JAKO TÉMA

 

Dojmy z návštěvy ?Vynucené cesty ? útěk a vyhnání v Evropě 20.století? v Berlíně.

 

 

Ve 20.století museli četné evropské menšiny skupiny obyvatel opustit svá původní bydliště. Řada postižených národků je dlouhá. Hlavní hnací silou byl vypjatý nacionalizmus , který ? mnohdy pod záminkou zajištění míru ? chtěl vytvořit etnicky ?čisté? státy. Jiná vyhnání byla důsledkem rasové nenávisti. Nechyběly a dosud nechybí pokusy o ospravedlnění. Občas si vyhnanci a vyhánějící vzájemně předhazují vinu, podporováni publicisty a historiky, a uzavírají se objektivnímu hodnocení událostí.

 

Vyhnání Němců po druhé světové válce se konalo s výslovným souhlasem vítězných mocností. Pohrdání historickou situací a redukce vyhnání na formálně-právní problém ztěžují vyjasnění vztahů. Materiální a duševní ztráty, utrpěné před více než půl stoletím, jsou stále předmětem požadavků na návrat, vrácení a odškodnění. Zaměstnávají spolky, politiky a soudy a zatěžují jednoznačně vztahy mezi sousedními národy.

 

?Vynucené cesty ? útěk a vyhnání v Evropě 20.století? ? tak zněl název výstavy, která se konala v Berlíně od 11.srpna do 29.října 2006. Pořadatelem byla nadace  ?Centrum proti

 

- 8 -

 

 

vyhánění?, dceřiná organizace Svazu vyhnaných (BdV). Předsedkyní nadace je paní Erika Steinbachová, poslankyně  Spolkového sněmu a současně prezidentka BdV.

 

Na výstavě nešlo (navzdory mnohým obavám) jen o vysídlení Němců na konci druhé světové války. Ten ?oblouk? byl rozpjat podstatně dále :

 

• 1915 / 1916               genocida Arménů
• 1922 / 1923               vyhánění, masakry a dodatečná mezinárodně-právní

                                           legitimizace ?výměny obyvatelstva? dohodou z Lausanne

                                           s následky pro Řeky a Turky

 

• od r.1933                  vyhánění evropských Židů jako ?základní kámen holocaustu?
• 1939 /1947               vysídlení obyvatel Západní Karélie
• 1939 až 1949            násilné přesídlování, vyhánění a deportace Poláků, pobaltských

                                     národů a Ukrajinců

• 1944                         vyhnání Italů z Jugoslávie
• 1963 / 1964, 1974      vyhánění jako následek kyperského konfliktu
• 90.léta                      války a vyhánění v bývalé Jugoslavii. Příklad :Bosna a

                                     Hercegovina.

 

Tuto rozmanitost lze v zásadě uvítat. Na druhé straně v omezeném rámci výstavy jen těžko umožňovala precizněji pojednat toto komplikované a vysoce citlivé téma (události, příčiny, následky). Ne vždy byly ? jak dále popsáno ? plně využity možnosti diferencovaného vylíčení.

 

Pod nápisem ?VYHÁNĚNÍ NĚMCŮ Z ČESKOSLOVENSKA? bylo také zpracováno vysídlení Němců z Čech, Moravy a Slezska (podobným způsobem byl vylíčen i osud německých obyvatel z Polska a zemí východní Evropy). Těžištěm expozice byl text :

 

?S rozpadem Rakouska-Uherska koncem první světové války vzniklo Československo. Vedle Čechů žilo v novém státě 2,3 mil.Slováků, 1.2 mil.Maďarů a 3,2 mil.Němců, kteří v meziválečné době byli v mnoha ohledech znevýhodněni. K tomu vyvstala otázka práva na sebeurčení. Tváří v tvář této situaci a na základě Hitlerova vyhrožování válkou souhlasily Velká Britanie, Francie a Itálie v Mnichovské dohodě s odstoupením sudetských území Německu.

V březnu 1939 anektovalo Německo Československo a zřídilo ?Říšský protektorát Čechy a Morava?, spojený s četnými krutostmi nacistické okupační politiky, s útiskem, deportacemi a vražděním Čechů a Židů. Konrádem Henleinem vedená nacionálně-socialistická Sudetoněmecká strana zdiskreditovala v Československu žijící Němce jako antičeské a prohitlerovské.

Po skončení války nastalo vyhánění a násilné přesidlování Němců  z Československa ve velkém rozsahu a zvlášť brutálně. Byli transportováni do pracovních a internačních táborů, nemálo jich zemřelo při ?divokém? vyhánění nemocemi, hladem, svévolnými vraždami i sebe-vraždami. Německo obyvatelstvo muselo až do transportu nosit bílou pásku na rukávu s černými písmenem ?N? jako ?Němec?.

Dekrety prezidenta Eduarda Beneše, v roce 1945 vydané, již v době války připravované a dodnes sporné, nařizovaly zneprávnění a vyvlastnění Němců a Maďarů a posílily v postupimském protokolu akceptované ?převedení německého obyvatelstva do Německa?. Maďarské obyvatelstvo bylo zčásti vyhnáno do Maďarska, zčásti deportováno do Sudet a

 

- 9 -

 

 

zčásti ponecháno ve svém domově. Do roku 1948 musely opustit Československo více než 3 miliony obyvatel.?

 

K tomu byly na ploše 1.5 m  fotografie a dokumenty.

 

Ve srovnání těchto řádek s mnohými projevy z vyhnaneckých kruhů nelze přehlédnout jistou snahu o objektivitu. Přesto je zde několik otazníků :

 

-          Byla to náhoda, že počet českých obyvatel první Československé republiky byl podhodnocen, zatímco počty ostatních skupin obyvatelstva jsou udány přesně? Nebyla zde smazána skutečnost, že Češi oproti každé jiné skupině obyvatelstva představovali výraznou většinu?

-          Byli bezpartijní sudetští Němci od ?nacionálně-socialistické Sudetské strany? (SdP) skutečně jen jako ?antičeští a prohitlerovští? zdiskreditováni , tj. uvedeni to špatné pověsti? Nebyli mnozí z nich opravdu takoví? Pocházel frenetický aplaus při vpádu wehrmachtu a při příjezdu ?fýrera? jen od členů SdP? Nevolilo 98,9% z cca tří milionů sudetských Němců při dodatečných volbách do Reichstagu s nadšením Henleina, Hitlera a  Franka? ? Zde opět byl uplatněn princip ?kolektivní neviny?, který je nutno odmítnout stejně jako princip kolektivní viny.

-          Byli Němci v ČSR jen ?v mnoha ohledech znevýhodněni?? Nepožívali také mnoha demokratických práv, více než obyvatelstvo v hitlerovském Německu?

-          Neexistoval na druhé straně také odpor ze strany sociálních demokratů, komunistů a katolických duchovních?

-          Bez zmínky zůstala i skutečnost, že nejméně čtvrt milionu sudetských Němců smělo v zemi zůstat, poté co většina z nich byla nuceně přesídlena do jiných oblastí země.

 

 

Nějaké diferencování a upřesnění textu ve smyslu výšeuvedených námitek by bývalo možné i v tom prostoru, který byl k dispozici.

 

Byl organizován nákladný doprovodný program, zčásti s prominentními referenty. Byla nabízena literatura na téma ?vyhnání?, vybraná tak, aby odpovídala linii BdV, rovněž  byly rozdávány letáčky, vybízející k návštěvě výstavy.

 

Širokou prezentací měly být zřejmě vzaty argumenty odpůrcům ?Centra proti vyhánění?, pro BdV by se jednalo při instalaci trvalé výstavy převážně o vyprofilování německých vyhnanců, především ve vztahu k sousedním státům Polsku a Česku. (Když se člověk dívá na rozdávané letáčky pozorněji, musí vyvstávat pochyby o tom, zdali v plánovaném ?moderním muzejním? ztvárnění budou zachovány proporce stejným způsobem jako v časově omezené výstavě v roce 2006).

 

Místo výstavy, Palác korunníc

---