Češi a Němci (interview)
(interview s Josefem Škrábkem)Pane Škrábku, knihy o česko-německých vztazích by již zaplnily celou knihovnu. Nebylo už všechno řečeno?
Ani o mnohem jednodušších záležitostech není vůbec možné všechno sdělit a napsat. Vezměme si nepolitický příklad - sport. Fanouškům nestačí znát samotný výsledek, přečtou si
i reportáž se známým výsledkem. Spory mezi národy se nerozhodovaly mezi dvěma stejněpočetnými soupeři, kteří hráli podle uznaných pravidel, ale mezi slabším proti přesile.
Je Váš Včerejší strach v něčem nový?
Jeden ze znalců česko-německé problematiky mi řekl, že věděl skoro všechno, co si v knize přečetl - ale nevěděl, že to ví. Což zřejmě znamená, že si mnohé občas neuvědomoval a
četbou si ledacos opět vybavoval. A ještě dodal, že byl velmi překvapen souvislostmi, které dávají i známým faktům nový význam.
Ale neodpověděl jste mi na otázku. Tak v čem je Včerejší strach nový proti ostatním knihám o těchto vztazích?
Nejde přece o něco nového, za každou cenu originálního. Honba za originalitou vede v umění ke snaze šokovat, ale to přece není smyslem tvorby. Málo známé jsou pohledy na německo-ruské vztahy, na německý socializmus, na komunistickou podporu odtržení sudetskýchNěmců ještě před rokem 1933.
Jak dlouho se zabýváte touto problematikou?
V podstatě od dětství, vždyť jsem vyrůstal ve smíšeném prostředí pohraničí a vlastní rodiny. Po Mnichovu jsme opustili pohraničí a v květnu 1945 jsem se účastnil povstání. A jednom
z česko-německých setkání jsem mluvil o krizových událostech a o rodné obci Valeč jako Čech a Alfred Zeischka, jen o málo mladší než já, líčil stejnou dobu a tytéž události vnímané
Němcem. Někteří přítomní nás vyzvali sepsat naše vzpomínky. Jenže subjektivní vnímání jetřeba dát do souvislostí s fakty a úvahami.
Lze tak být i objektivní?
Napřed jsem si objektivitu představoval jako dějiny ve dvou sloupcích - vedle českého stanoviska vždy také německé. Ale jaká německá stanoviska? Velkoněmecká? Německo-
rakouská? Sudetoněmecká? Ani česká stanoviska nejsou stejná. K sepsání osobních zážitků jsem byl opakovaně vyzýván. Jenž já chtěl napsat politickou knihu. Uznal jsem ale význam osobních prožitků a výsledkem je určitá syntéza, vzájemné prolínání, ilustrace usnadňující chápání minulosti.
Vyplývá z vaší knihy, že by Češi měli změnit své dosavadní názory?
Proč hned mluvit o změně názorů? Všichni bychom měli být vnitřně připraveni zkoumat své názory, nejen historické. Znát názory druhých ještě neznamená jejich přijetí, ale obohacení načich vědomostí. Například mnozí z nás a téměř všichni Němci máme iluze o idylických vztazích za císaře pána, ačkoliv již od roku 1848 stoupalo napětí mezi Čechy a Němci. Proč jsme se učili o třistaleté porobě, když Habsburkové u nás vládli bez osmi let čtyři staletí? Do jaké míry to byla poroba, když rakouský politický a právní systém umožnil naši národní obrodu a obrovský rozvoj? My oslavujeme 28. říjen jako den státního znovuzrození, ale naši tehdejší Němci jej považují za začátek svého útlaku. Výměna vedoucích pozic byla příliš nečekaná. Za Rakouska jsme hráli třetí (po Němcích a Maďarech, ale někdy i po Polácích) housle a za republiky hráli Němci třetí housle (po Slovácích). My, oprávněně opojeni radostí, jsme nevnímali smutek druhých a přinejmenším jsme hráli prim poněkud necitlivě -k Němcům i ke Slovákům. A Němci se tehdy neuměli smířit se ztrátou privilegií, protože je považovali za přirozené právo. Proti až příliš rozšířené iluzi, že meziválečné Československo mělo třetí nejvyšší životní úroveň mezi evropskými státy, ne-li dokonce na celém světě, předkládám několik statistických úvah, dle nichž jsme se pohybovali tak mezi 10. a 15. místem v Evropě.
Takže přece jen změnit názory?
Informacemi o přehlížených událostech vyvolávám chuť k zamýšlení. Poznat ještě neznamená souhlasit.
A neměli by revidovat názory také Němci?
Došel jsem ke zdánlivě nesmyslnému zjištění, že Češi vědí více než Němci.
Skutečně?
Vy se tomuto názoru divíte, ale mnozí Němci by byli tímto tvrzením přímo pohoršeni. Mnozí čeští odborníci čtou německou literaturu v originále a navíc německé knihy překládají do češtiny - ale mezi Němci jen málokdo umí česky a z našich knih se překládá jen velmi málo.
Ale koho to vůbec ještě zajímá?
Samozřejmě je mnoho osob na každé straně, které tato problematika nezajímá ani trochu. To ale neberme jen jako špatnost, protože rostoucí lhostejnost je důkazem velkého zlepšení. V roce 1938 zajímaly česko-německé vztahy většinu Němců a všechny Čechy. Dnešní rostoucí nezájem je jakýmsi indikátorem zlepšení a zevšednění našich vztahů.
Proč kladete tak velký důraz na lákadla Hitlerova socializmu?
Protože nacionální socializmus je třeba zařadit do našeho hodnocení minulosti. Patří k paradoxům let 1933 až 1948, že nacionalista Hitler získal mnoho přívrženců velmi radikální socialistickou částí svého programu a naši marxističtí socialisté získali v roce 1946 nejvíce českých voličů českýcm národním radikalizmem a šířením obdivu a vděku k slovanským bratrům v uniformách Rudé armády.
Rozlišujete mezi Němci a nacisty?
Samozřejmě, ale nacizmus byl pouhým vyvrcholením sporů. V knize uvádím i výroky Engelse, za něž by se ani Henlein a Hitler nemusel stydět. Ale velikášství velkých se zrcadlí i v menších národech, jakmile mají moc nad ještě slabšími.
Jaroslav Kasl (Převzato z Plzeňského deníku 27.1.2005)