Malá úvaha k citátům

Chci zde poděkovat panu Jiřímu Prokopovi za tento - jen zdánlivě nahodilý - výběr výšeuvedených výroků, jejichž autory jsou osoby vesměs hodné úcty, byť z různých důvodů. Při jejich čtení mi napadá několik myšlenek. Některé z nich se pokusím co nejstručněji formulovat.

• K citátu Kurta Biedenkopfa: aplikováno na česko-německé vztahy, je zřejmé, že "největším společným jmenovatelem" rozdílných názorů na vývoj a stav těchto vztahů je společná Deklarace z roku 1997. Dle mého názoru není a nemůže ani být lepšího a vyváženějšího dokumentu jakožto základu vzájemného porozumění a usmíření. Proto budu usilovat, společně s panem Dr. Kemnitzem, abychom se k textu deklarace čas od času vraceli i v našem INFORMÁTORU a nenechali jej upadnout do zapomnění.

• K citátu Václava Havla: snad není od věci připomenout, že Václav Havel vedle citované věty byl (o pár let předtím) též autorem omluvy za všechna bezpráví, ke kterým během "divokého odsunu" i mimo něj docházelo - a byl za tuto omluvu nemálo peskován: ze strany SDL proto, že se jim to zdálo "málo", ze strany (některých) Čechů proto, že se "nemáme zač omlouvat" (mimoto v očích mnoha lidí je omluva chápána jako slabost).

• K citátu Detlefa Brandese: zde se jedná o vyloženě řečnickou otázku. Pan Brandes jistě ví, že odpověď je v podstatě jednoduchá: transfer obyvatelstva německé národnosti z území sousedních států byl proveden - včetně "požehnání" velmocí - proto, aby již nikdy nemohlo dojít k explozi iredentistických snah o anexi těchto území ze strany Německa, pod záminkou "vysvobození" od "útlaku". Jsem přesvědčen, že každé jiné vysvětlení - ať přichází z jakékoliv strany - je pokrytectvím.

Miloslav Váchal

---