Rakouský spolkový prezident k vyhnání
Rakouský "Svaz německých krajanských sdružení' před nějakým časem požádal spolkového prezidenta Rakouska o zdravici do slavnostního sborníku. Namísto očekávaných "vlídných pozdravných slov", "přátelských poznámek" a "hodnocení zásluh" této organizace napsal prezident objednavatelům dopis, který bohužel z prostorových důvodů můžeme otisknout lehce zkrácený, a nabídl jeho publikaci ve slavnostním sborníku:"Neznám obsah tohoto slavnostního sborníku, na jehož počátku měla být zdravice rakouského spolkového prezidenta, a protože jsem se vždy vyslovoval pro zlepšení vztahů mezi Rakouskem a jeho sousedy a pro usmíření mezi různými národy a národnostními skupinami a mimoto jsem toho názoru, že mnohé formy výkladu historie trpí jistou jednostranností, činí mi těžkosti, napsat předmluvu k publikaci, jejíž obsah a zaměření neznám.
Nemusím zde vykládat podrobnosti o tom, jakým způsobem vinou NS (nacionálně-socialistického) systému přišly miliony lidí o život, jaké důsledky mělo rasové šílenství NS-systému, jak NS-systém řádil v obsazenýcn zemích, jak bylo zacházeno s politickými protivníky a jak mimořádně bolestné je to, že tento systém byl (především na počátku) podporován mnoha, velmi mnoha Němci a Rakušany resp. německy hovořícími občany. Když se potom obrátila karta , německá branná moc byla vytlačena z obsazených území zpátky a přívrženci NS-diktatury již neměli moc tento systém udržet, došlo k aktům pomsty, k prohřeškům proti lidským právům, k vyhánění (s mnoha a mnoha mrtvými) a s bezohlednou brutalitou vůči osobám, které se provinily, ale i vůči mnoha osobám, které byly zcela nevinné.
Učinil jsem zkušenost, že je mimořádně obtížné oddělit od sebe dvě věci: Na jedné straně skutečnost, že by k těmto vyháněním, zabíjením a brutalitám nebylo došlo, kdyby předtím nebylo řádění těch, kteří byli přívrženci NS-systému a kteří se tento systém veškerým násilím snažiil udržet resp. kteří stáli ve službách NS-mašinérie. Na straně druhé skutečnost, že porušování lidských práv jím zůstane i tehdy, když byla pro ně vylíčenými okolnostmi předem připravena půda a když ještě k tomu v četných případech byli postiženi nevinní.
Ten, kdo hovoří o porušování lidských práv, aniž by připomněl Širší historické souvislosti, ocitá se v nebezpečí, že bude považován za někoho, kdo NS-zločiny bagatelizuje, relativizuje či dokonce popírá. A ten, kdo hovoří o příčinách vyhánění a porušování lidských práv, ocitá se v nebezpečí, že bude považován za někoho, kdo se pokouší vyhánění a brutality bagatelizovat nebo relativizovat.
Za těchto podmínek existuje každopádně velké nebezpečí být špatně pochopen. Neváhám přesto říci, že mám pochopení pro to, že se vyhnanci a jejich potomci sdružují do spolků, aby zachovali svoji kulturu a svoje zvyky a také aby si postěžovali na osud svých nevinných příslušníků. Je však důležité zaujmout zcela jasné a jednoznačné vymezení vůči idejím nacionálního socializmu a to vzpomínání, které členové německých krajanských spolků věnuji osudu svých příbuzných, přátel a příslušníků, dopřát bez omezení i obětem nacionálního socializmu.
Bylo by také důležité si ujasnit, že my všichni jsme připraveni se poučit z historie a že svoji hlavní pozornost budeme upírat k dobré mírové evropské budoucnosti."
Poznámka redakce: Dopis rakouského spolkového prezidenta vyvolal (podle lineckého "Sudetenpost" ze 27. ledna 2005) zuřivé reakce. Byla řeč i o "pamfletu" a "falšování dějin". Dopis nebyl zařazen do plánového slavnostního sborníku.