Print This Page

Střípky z Jihlavy

Ve dnech 18.-20.4. jsem se zúčastnil XIV. Jihlavské česko-německé konference na téma "Umíme vzpomínat", kterou pořádala Ackermann-Gemeinde spolu se Společností Bernarda Bolzana. Po zdravicích a úvodních projevech následovala v pátek ještě obsáhlá přednáška "Kolektivní paměť a její působení na společnost" prof.Grossera z pařížského politického institutu. V sobotu jsme měli možnost vyslechnout vcelku rozumné představy Herberta Wernera o Centru proti vyhánění. Podstatou bylo ujištění o tom, že toto Centrum bude respektovat historický kontext a zahrne všechny násilné přesuny obyvatelstva v delším časovém úseku. Je ovšem otázka, nakolik bude realizace odpovídat představě pana Wernera (v některých diskuzních příspěvcích se ozvaly pochybnosti). Nezbude než počkat na výsledek.

Stejně tomu bude v případě "Muzea Němců v Čechách" v Ústí nad Labem, o němž informoval primátor města Petr Gandalovič. Ten účastníkům žádnou koncepci nenaznačil, jen ujistil, že hlavní slovo bude ponecháno historikům, spolupracovat budou s Univerzitou J.E. Purkyně a s archivem města. Myslím, že nejvýznamnějším bodem sobotního programu byla diskuze mezi místopředsedou Senátu Petrem Pithartem a mnichovským novinářem Michaelem Frankem. Týkala se Pithartova odmítnutí převzít Bavorskem navržené ocenění, což bylo napadnuto jako krok, kterým se chce zavděčit českým voličům. Petr Pithart svůj postoj zdůvodňoval zklamáním z hlasování bavorských poslanců ke vstupu ČR do Evropské unie a marným očekáváním, že se později na bavorské straně objeví nějaký vstřícný krok, který by toto zklamání mohl zmírnit. Na dotaz z pléna, zdali právě navrhované ocenění nemohlo být bráno jako očekávaná vstřícnost, odpověděl Petr Pithart, že by to veřejnost u nás takto nepochopila. K tomu moje poznámka: to je sice pravda, ale nabízela se odpověď lepší, totiž že nejde o vztah Bavorsko - P. Pithart, ale o vztah Bavorsko - Česká republika.

Nedělní program zahájil Jan Sokol, jehož úvahy o vzpomínání by se daly shrnout do připomenutí, že se modlíme "odpusť nám naše viny", nikoliv "potrestej jejich viny". "Vzpomínání" je eufemismus, jedná se ve skutečnosti o utrpení a viny. Neexistuje kolektivní vina ve smyslu právním, ale docela určitě existuje vina mravní. Má ovšem pocit, že místo vyrovnání s minulostí vše "zarůstá travou". Slovenský velvyslanec Martin Bútora hovořil o sporech a problémech v současné slovenské společnosti. Slovensko se stalo posledním dědicem multietnicity bývalého Rakouska-Uherska, k tomu přistupuje nejpestřejší minulost, takže spory jsou nejen o vyrovnání se s komunistickou, ale i s nacistickou minulostí. Zaznamenání si zaslouží úvodní věta jeho přednášky, že "minulost už není dnes tím, čím bývala".

Poslanec EP Milan Horáček vyzval české politiky, (zřejmě v návaznosti na diskuzi sobotní) aby si vzali příklad z Helmuta Kohla, který prosadil v Německu Euro proti vůli německého obyvatelstva. Toto srovnání ovšem, jako ostatně všechna podobná srovnání, kulhá na obě nohy. Hlavní rozdíl je v tom, že H.Kohl mohl v tomto případě být přesvědčen, že Německu to prospěch přinese později. Bavorský ministr pro evropské záležitosti Dr. Eberhard Sinner se snažil (marně) znovu otevřít (8 let po česko-německé deklaraci, obsahující závazek, že "obě strany respektují, že druhá strana má jiný právní názor") diskuzi o prezidentských dekretech. Václav Žák mu ve svém diskuzním příspěvku položil dotaz (zůstal bez odpovědi), proč němečtí politici na sudetoněmeckých dnech hýří sliby, o nichž vědí, že nemohou být splněny.

Závěrem si dovolím vlastní úvahu: zdá se, že dialog se za ta léta přece jen trochu posunul. Z postojů Petra Pitharta i Václava Žáka se dá soudit, že si čeští politikové začínají zvolna uvědomovat svá dřívější pochybení, když mylně předpokládali, že vstřícnost vůči sudeto-německým organizacím může přinést nějaké ovoce a zlepšit vztahy mezi Německem a Českou republikou. Dobré sousedské vztahy jsou samozřejmě proobě strany důležité, ale cesta k nim vede skrze dialog mezi Čechy a Němci, snad i mezi Čechy a našimi dřívějšími spoluobčany, ale s rozumnějšími mezi nimi.

Jiří Prokop