Adalbert Stifter - básník Šumavy
Trojmezí slaví 200. výročí narození básníka přírody.Rodný dům Adalberta Stiftera v Horní Plané (něm. Oberplan), je čerstvě opraven a je hojně navštěvován německými i českými milovníky literatury. Stifter se zde narodil 23. října 1805. Vesnické prostředí a příroda ho formovaly od nejútlejšího věku a ačkoli žil od svého dvacátého roku především ve Vídni, zůstal spojen jako spisovatel a malíř s těmito prvními vlivy po celý život. Nacházel tu to, co on pokládal za "velké", tak to definuje ve své předmluvě k "Pestrým kamenům": "vanutí vzduchu, zurčení vody, růst obilí... zeleň země, zář oblohy, třpyt hvězd." Analogicky k tomuto pozorování přírody si cenil u člověka méně "silné hnutí mysli" než "život plný spravedlnosti, přirozenosti, vlastního podmanění, přiměřeného rozumu, okruh své působnosti, obdivování krásy spojené s jasným a trpělivým úsilím". Ideály biedermaieru by nemohly být vyjádřeny lépe.
Teprve ve věku 45 let získal Stifter stálé místo jako inspektor hornorakouských obecných škol. Do té doby si vydělával na živobytí soukromým vyučováním; jedním z jeho žáků byl občas syn pověstného knížete Metternicha. V této době již byl zasvěcencům znám jako spisovatel. Již v roce 1829 se objevily pod pseudonymem jeho básně, v. roce 1840 byly uveřejněny jaho povídky "Condor" (Kondor) a "Feldblumen" (Polní kvítí). 1841 následovaly "Der Hochwald" (Hvozd, též Vysoký les) a první vydání "Mappe meines Urgroßvaters" (Paměti mého pradědečka, též Z kroniky našeho rodu), v roce 1845 povídky "Die Narrenburg" (Hrad bláznů), "Abdias" (Abdiáš), "Das alte Sieger (Stará pečeť), "Brigitta" (Brigita), "Der alte Hagestolz" (Starý mládenec) a "Der Waldsteig" (Lesní stezka, též Lesní pěšina). První a druhý svazek "Studien" (Studie) vyšel r.1844 (později další čtyři svazky) a r.1845 vznikla jedna z nejznámějších Stifterových povídek "Bergkristall"(Horský křišťál). "Bunte Steine" (Pestré kameny), rovněž sbírka povídek, vyšly r.1853, 1857 román "Nachsommer" (Pozdní léto) a 1864 se objevily "Nachkommenschaften" (Potomci). Jeho posledním románem byl "Wittiko" (Vítek) r.1866, jeho poslední povídky byly "Der Kuß von Sentze" (Sentzovský polibek) a "Der fromme Spruch" (Zbožné přání) (1866). Pozdní léto se odehrává na jihu, Vítek na severu Šumavy.
Na Šumavě, ve Frymburku (tehdy Freiberg) našel jako student svou životní lásku, Fanny Greipelovou, dceru zámožných příslušníků středního stavu. Ale neměl šanci: rodiče dívky očekávali záruku, že Fanny přiměřeně uživí, a tu Stifter, který později také ještě přerušil studium práv, nemohl dát. Ona se provdala za hodného řemeslníka a velmi brzy zemřela. Stifter, který na ni nikdy nemohl zapomenout, si vzal za ženu vídeňskou dívku pocházející z prostých poměrů.
1867 navštívil Stifter, který se často zdržoval docela blízko v Linci, naposled svou rodnou obec Horní Planou a 28.ledna zemřel v Linci, pravděpodobně sebevraždou.
Ne každý si oblíbil Stifteroův jazyk, jeho stylizování formy, přesto ještě dnes je u některých ctitelů oblíben, většinou Němců a Rakušanů zajímajících se o literaturu, ale sotva se čte. Přitom spisovatelé jako Eichendorff, Karl Kraus, Hermann Hesse, Thomas Mann a především Friedrich Nietsche neustále vyzvedávali význam Stiftera pro německou literaturu a přímo obdivovali jeho jasný, do detailu propracovaný způsob psaní. Friedrich Hebel to viděl jinak; o Pozním létě napsal: "Nejprve se spokojil s výčtem rodů květin, kterým se daří na oblíbených místech, potom nám předhodil jednotlivé exempláře a nyní dostaneme seznam tyčinek..., chybí už jen pozorování slov jimiž líčíme a vylíčení ruky, kterou toto pozorování popisujeme...".
Ticho a prostotu, nesmírný klid, které chtěl Stifter vyjádřit, našel v okolí své domoviny na Šumavě a v Trojmezí Čech, Bavorska a Rakouska, kde byl doma; jsou vhodnou příležitostí k připomínce dvoustého výročí jeho narození. Přitom byl Adalbert Stifter středem pozornosti nejen jako spisovatel, nýbrž i jako malíř a pedagog. Snad přispějí láskyplně plánované akce k tomu, že "básník Šumavy" získá zase větší okruh čtenářů.
Ve Stifterových stopách se doslova vydalo "Setkání s Čechami" - alternativní cestovní kancelář založená v Regensburgu (Řezně), která je zaměřena na východní Evropu, zvláště na Česko a jeho kulturu. Němečtí a čeští odborníci, mezi nimi Dr. Erwin Aschenbrenner (člen našeho Kruhu) a Wolfgang Sréter, nabídli několikrát v roce týdenní prohlídku důležitých Stifterových životních zastavení.
V dubnu a květnu nabídlo městečko Hausenberg "Kulturní týdny Adalberta Stiftera", obce Haidmühle a Neureichenau organizovaná putování a výlety na kole v okolí obce Lackenhäuser ležící nedaleko Třístoličníku a známé Stifterovým pobytem, a "Společnost Adalberta Stiftera" udělila v říjnu "Cenu Adalbert Stiftera" pro spisovatele a překladatele ze střední Evropy. Dokonce pražské Černé divadlo se připojilo ke všeobecné stifterovské euforii a inscenovalo v druhé polovině roku 2005 jeho "Pestré kameny". Freyung-Grafenau, Waldkirchen a další bavorská příhraniční města se rovněž připojila, takže Stifter se stal středem pozornosti podél bavorsko-české hranice.
Také na české straně se něco uskutečnilo: v Stifterově rodném domě v Horní Plané, kde "drží v ruce nitky" agilní mladá žena Lenka Hůlková, v Centru Adalberta Stiftera a ve Sifterově muzeu se uskutečnila celá řada výstav a seminářů. V Horní Plané-Dobré Vodě se od roku 2001 upravoval Stifterův park a byl včas v tomto roce dokončen. Česká pošta vydala v březnu 2005 Stifterovu poštovní známku a Český Krumlov a České Budějovice se zúčastnily vlastními akcemi.
Kdo má Stiftera v úctě, ten v roce 2005 hodně cestoval, chtěl-li se účastnit aspoň zlomku akcí. Všichni organizátoři při svých plánováních vždy pamatovali také na děti a mládež, a to je třeba pochválit; pro ně existovala celá řada zvláštních nabídek. Zda se bude Stifter, díky velkému počtu akcí, v příštích létech číst a stane se zase populárnější, tady je třeba vyčkat.
Helmut Böttcher (překlad: K.Beer)