Jihlavská konference 2006
Letošní jihlavská konference se konala ve dnech 7.-9.4.2006. Pátečním tématem byl evropský patriotismus, který byl chápán - na rozdíl od nacionalismu - v kladném smyslu, jak to jeden z účastníků, W. Reichel, vyjádřil citátem Johannese Raua: "Patriotem je, kdo miluje svou vlast, nacionalistou ten, kdo pohrdá jinými." Německá novinářka působící ve Varšavě Gabriele Lesser ve své přednášce popsala růst nacionalismu v současném Polsku a snažila se vysvětlit jeho vznik. Podporu nacionalismu poskytovalo zejména rádio "Maria", které šířilo i antisemitismus a pomohlo současným polským představitelům k moci. K situaci přispěla ovšem také E. Steinbachová, která polskou veřejnost v r. 2000 popudila svou podporu Centra proti vyhánění v Berlíně.V sobotu se účastníci zabývali vztahem Německa k zemím středovýchodní Evropy, a to jednak z pohledu Německa (velmi dobrá byla zejména přednáška paní Gesine Schwan), jednak z pohledu jeho východních sousedů. Prof. Schulze-Wessel vystoupil s kritikou Sudetoněmeckeho krajanského sdružení, které nikdy dříve nepřišlo s tak ostrým heslem "Vyhnání = genocida", kde rovnítko rozhodně nepatří. S ním polemizoval pouze Bernd Posselt, všichni ostatní přednášející i diskutující toto heslo letošních sudetoněmeckych dnů rozhodně odmítli, zejména prof. Stern z Bratislavy (on sám patří k lidem, kteří přežili holocaust). Prof. Stern sdělil, že na Slovensku sice kvete nacionalismus, ale také probíhá zpytování vlastní minulosti. V té souvislosti pochválil divadelní hru "Tiso", jejímž autorem je slovenský velvyslanec v ČR Rastislav Ballek; hru sestavil z autentických Tisových výroků. (K pochvale prof. Sterna se mohu připojit, hru jsem viděl 19. června ve Vinohradském divadle.) Českou republiku mezi přednášejcími zastupoval Petr Greger, na svou roli nestačil, naštěstí to bylo vyváženo moderátorem odpolední diskuse, jimž byl novinář Petr Brod.
Protože B. Posselt obhajoval heslo, které Sudetoněmeckému krajanskému sdružení poradil právník Felix Ermacora, velmi zarputile (a stále sám), přenesla se diskuse i do následujícího dne. Opustíme-li na chvili hotel Mahler a přeneseme se v čase až k letošním sudetoněmeckým dnům, můžeme potvrdit neúspěch rady pana Ermacory. Obvyklé společné bohoslužby se v Norimberku tentokrát nejen nezúčastnil nikdo z českých katolických duchovních, ale nesouhlas s rovnítkem kladeným mezi vyhnání a genocidu zavinil i neúčast některých představitelů Ackermann-Gemeinde, například i Antona Otteho.
Nedělním tématem však byla otázka, jaký přínos mohou země střední Evropy znamenat pro Evropskou Unii. Velkým euronadšencem a zavilým kritikem euroskeptiků i eurorealistů byl p. Sabathill z Berlína. Nečekaným oponentem mu byl p. Werner (byl účastníkem i loni), který kritizoval přemíru bruselské byrokracie. V závěrečném vystoupení jsme se dověděli o záměru rozšířit diskusi na celou střední Evropu. Kromě technických problémů (těžko by mohl svou kapacitou hotel Mahler stačit), jak zajistit, aby šlo opravdu o středoevropskou diskusi, když ani dosavadní konference není možno považovat za dialog česko-německý, protože Členové pořádající organizace Ackermann-Gemeinde nepředstavují reprezentativní vzorek německé společnosti, stejně jako členové dalšího pořadatele, Společnosti Bernarda Bolzana nepředstavují společnost českou. Myslím si ale, že Kruh přátel česko-německého porozumění by se měl i v budoucnu snažit o účast svých zástupců.
Jiří Prokop