Za p.L.Hruškou
NEKROLOG
Miloslav Váchal
ZA PANEM LUBOŠEM HRUŠKOU*
Ráno 1.července 2007 zemřel po dlouhé nemoci pan plukovník Luboš Hruška, čestný občan města Plzně, nositel Řádu T.G.Masaryka a Velkokříže rytířského řádu sv.Sylvestra, Medaile vojenského sdružení rehabilitovaných, etc.etc., především však výjimečný člověk, zakladatel ?Meditační zahrady ? Památníku obětem zla? v Plzni- Doudlevcích. A také člen našeho Kruhu přátel.
Poslední rozloučení s Lubošem Hruškou se konalo v chrámu sv.Bartoloměje v Plzni v pondělí 9.července odpoledne od 15 hodin, za velké účasti veřejnosti i církevních a světských hodnostářů. Rakev se zesnulým přinesli vojáci Armády České republiky. Hlavní smuteční řeč vedl Hruškův dlouholetý přítel a bývalý kaplan kostela Nanebevzetí Panny Marie P.Michal Pometlo. Mši svatou celebroval biskup plzeňské diecéze František Radkovský s mnohočetnou svitou dalších duchovních. Vřelými slovy se rozloučil se zesnulým také arcibiskup Otčenášek, bývalý spoluvězeň Luboše Hrušky, dále předsedkyně Konfederace politických vězňů paní Naděžda Kavalírová a další řečníci. Po ukončení církevní části se před chrámem konala vojenská část rozloučení, se všemi vojenskými poctami.
Pan Luboš Hruška se narodil v roce 1927 v Plzni. Jeho středoškolská studia narušila válka, kdy byl nasazen k ?Luftschutzpolizei?. Po válce dokončil střední školu a na přání otce nastoupil studium na Vojenské akademii v Hranicích na Moravě. Během jeho studia nastaly převratné politické změny (uchopení moci v zemi Komunistickou stranou) a mladý poručík Hruška se v roce 1949 rozhodl k emigraci. Při pokusu o překročení hranic byl zatčen, posléze odsouzen k 18 rokům těžkého žaláře. Během dalších více než deseti let prošel řadou vězení, m.j. Leopoldovem, Špilberkem a pracovním táborem Bytíz u Příbrami, kde pracoval v uranových dolech. Musel snášet mnohé útrapy, jimž byli ?muklové? ze strany dozorců vystaveni. Během věznění se také stal věřícím člověkem a sám sobě a Bohu dal slib, že pokud vyvázne z tohoto pekla živ, vybuduje na ovocném sadě svého otce památník obětem komunizmu v podobě křížové cesty.
Brzy po svém propuštění z vězení začal svoji ideu uskutečňovat. V tehdejší době to bylo spojeno s obrovskými překážkami. Při svém dělnickém zaměstnání dojížděl do botanické zahrady v Průhonicích, kde postupně získával potřebné zahradnické znalosti. Pro svoji myšlenku také získal akademického sochaře Romana Podrázského, jenž zdarma vytvořil 12 unikátních pískovcových plastik pro 14 zastavení Křížové cesty. Dopravu kvádrů nejprve z Hořic do Příbyslavi k opracování a pak do Plzně zaplatil Luboš Hruška ze svého dělnického platu. Sochy byly na zahradě instalovány v letech 1987 ? 1991.
Po ?sametové revoluci? byly již podmínky pro dokončení památníku podstatně příznivější. Dovršením díla bylo vybudování kaple v areálu Meditační zahrady, podle návrhu architektů Soukupa a Opla. Kaple byla zasvěcena sv.Maxmiliánu Kolbemu ? to byl kněz, jenž dobrovolně obětoval v nacistickém koncentračním táboře svůj život výměnou za život otce tří dětí .
V roce 1995 předal Luboš Hruška celý areál do vlastnictví Biskupství plzeňského. Meditační zahrada se od té doby stala cílem tisíců návštěvníků, kteří se tu ? vedle relaxace a meditace nad věčným svárem dobra a zla ? seznamovali s nevšedním osudem nevšedního člověka ? pana Luboše Hrušky. Čest jeho památce!
*Text s využitím článků z denního tisku byl autorizován dcerou pana Hrušky.