Goethe a jeho cesty
Helmut Böttcher
GOETHE A JEHO CESTY V ČESKÉM LÁZEŇSKÉM TROJÚHELNÍKU
Když v roce 1785 Goethe poprvé vyrazil do Čech, ještě netušil, jak často jej bude kočár unášet do Karlových Varů, později i do Mariánských a Františkových Lázní i do Teplic. Podruhé tam cestoval v roce 1786, krátce přes svými šestatřicátými narozeninami. : jeho pobyt v Karlových Varech měl být předehrou k útěku do Itálie. Goethe se ocitl ve tvůrčí i životní krizi, v jakési ?krizi středního věku?. Na jedné straně dosáhl všeho, co patřilo k jeho štěstí a spokojenosti : byl nadále uznáván jako básník, intelektuální německy hovořící svět uctíval jej i jeho dílo, především generace mladých romantiků mu ležela u nohou. Byl ministrem na výmarském dvoře a k tomu tajným radou a jeho láska k Charlottě von Stein nezůstala neopětována. Navzdory tomu byl nespokojen sám se sebou a se světem a zcela nové dojmy mu měly vrátit novou tvůrčí sílu a novou chuť k životu. Je známo, že se to podařilo na jeho cestě do Itálie. Goethe se vrátil po dvou letech do Výmaru posílen a sebejistý, uvolnil se z těsného vztahu k paní von Stein a věnoval se s novým elánem svému básnickému dílu.
Předtím než v pozdním létě 1786 vyrazil do Itálie, strávil v Karlových Varech, podobně jako v roce předcházejícím, příjemný čas. Přitom se nemusel vzdát přátel ani příjemných tváří : v roce 1785 i v roce příštím byla paní von Stein v Karlových Varech ve stejné době jako Goethe (v roce 1785 kvůli ní do K.Varů přijel), také výmarský kníže Karl August a Herder tam přijeli. Goethe bydlel v roce 1786 v hotelu ?Tři rudé růže?, Karl August u ?Krásné královny?. Lázeňský pobyt nesloužil ani tak pro péči o zdraví ? denně se pilo 20 až 30 pohárků teplé léčivé vody, Goethe bral také koupele - jako spíše veselé zábavě společně s přáteli z Výmaru a s ostatními vznešenými osobnostmi z celé Evropy, většinou aristokratickými návštěvníky z Polska a Ruska. Goethe tančil v ?Saském? a ?Českém sále?, které byly na místě dnešního hotelu Pupp, pil mimo jiné mělnické víno (pivo a kořalky si ošklivil podobně jako kouření) a byl dobře naložen. I přesto si našel čas zabývat se geologickými a mineralogickými zvláštnostmi v okolí; v roce 1786 se seznámil s geologem von Racknitzem a s brusičem Millerem, s nímž udržoval úzký kontakt i v dalších letech.
3.září 1786 ve 3 hodiny ráno opustil Goethe tajně hotel, aby pod falešným jménem ? Philips Miller, obchodník z Lipska ? odcestoval přes Mnichov a Tyrolsko do Itále. Až za několik let byly Čechy opět v jeho cestovním plánu. V roce 1791 navštívil Karlovy Vary také Schiller, podnícen nadšenými zprávami Goethovými, a vyléčil se zde úspěšné ze svách astmatickým záchvatů a žaludečních obtíží. Navštívil také Prahu, kterou Goethe nikdy nepoznal, ale ? na rozdíl od Goetha ? nebyl Čechami nadšen. Ve ?Xeniích? později napsal : ?Podivná to země, zde prameny a řeky příchuť mají, však na lidech jsem dosud žádnou nepoznal.?
Goethe poznával stále nové zajímavé ženy. Spřátelil se s Mariannou von Eybenberg, rovněž s dobře vypadající dánskou spisovatelkou Friederikou Brun, s níž se od roku 1795 setkával pravidelně. Očividně rád ?házel očkem? po ženách, jak se své flirtování snažil eufemizovat před Christianou Vulpius.
Počtvrté přijel Goethe do Karlových Varů znovu v roce 1806 na tři a půl měsíce. Cestoval přes Aš (kterou označil za ?nejošklivější místo celého křesťanského světa?) a bydlel poprvé ? a později ještě osmkrát ? ve druhém patře hotelu ?Dva mouřeníni?. Poprvé spatřil v tomto roce 1806 tehdy sedmnáctiletou Ulriku von Levetzow. Jako vždy, když do lázní přijel nový host, a jako i v letech minulých, byl přivítán fanfárou městských trumpetistů, a i jinak se choval jako každý jiný lázeňský host, kupoval porcelán, čajový servis, sklo a šperky a byl oblečen elegantně a podle módy, na svých procházkách - jak velmi názorně popisuje Johann Urzidil ve svém základním životopise ?Goethe v Čechách? - nosil černý frak, tmavé kalhoty, jemnou bílou nebo hedvábně černou vestu se šátkem na krku a svrchník. Nikoliv nadarmo se starala Christiana Vulpius v dalekém Výmaru, zda jeho vznešené vystupování neslouží též k navazování známostí se ženami.
A přesto nebyl žádným zahalečem, dále konal své geologické výzkumy a velmi se zajímal o okolí lázeňských míst. Jako výsledek této činnosti vyšlo ve Františkových Lázních pojednání ?Sbírka k poznání hor v Karlových Varech a okolí, sdělená a vysvětlená Goethem?. Pracoval na ?Vilému Misterovi?, dokončil ?Pohádku o Meluzíně? a věnoval se práci na několika novelách.
V roce 1808 strávil opět několik měsíců v Karlových Varech ? silně se zde zajímal o mladou Silvii de Ziegesar, třiadvacetiletou dceru ministra ze Sachsen-Altenburgu. Věnoval jí tři básně a následoval ji na 14 dní do mondénních Františkových Lázní. Již tenkrát, Goethovi bylo již 59 roků, budila jeho zamilovanost obecnou pozornost (Silvia se později provdala za profesora jménem Koethe).
Po svém odjezdu z Karlových Varů seznámil se Goethe v památném roce 1808 s Napoleonem, oba byli vzájemně nadšeni a Napoleon o Goethovi řekl ?Voila un homme!? (Ejhle člověk! ? pozn.překl.). Až v roce 1810 navštívil Goethe opět Čechy, tentokrát trávil čas střídavě v Karlových Varech a v Teplicích. V roce 1809 vřídlo v Karlových Varech explodovalo, starý Zámecký pramen, který měl Goethe v oblibě, byl uzavřen. Setkal se tu nejprve s Bernardem Bolzanem (?Příspěvky k opodstatněnému znázornění matematiky?), náboženským vědcem a filosofem z Prahy. Kontakt však nepřesáhl meze nezávazného, navíc byl Bolzano obdivovatelem Schillerovým.
V červnu 1810 přijela do Karlových Varů mladá císařovna Marie Ludovica, manželka rakouského císaře Františka I., vzdělaná panovnice, kterou Goethe, jenž se hned považoval za jejího dvorního básníka, velmi uctíval; napsal báseň ?Příjezd císařovny? a další básně pochybné kvality. V doprovodu císařovny přibyli do Karlových Varů Knížata Liechtenstein, Kinský a mnoho dalších postav vysoké šlechty. Goethe se se všemi seznámil. V roce 1810 narazil Goethe v Teplicích opět na paní von Brösigke a její rodinu, včetně Ulriky von Levetzow, dcery z prvního manželství. V Teplicích pobývali též Gentz, Seume, Zelter, paní von Eybenberg a vrtošivá Bettina Brentano. Na Bettinu, které mu jako zvláštní vyznamenání směla tykat, Goethe tehdy ještě ?házel očkem?, později však prý ji i jejího manžela Achima von Arnim označoval za ?ztřeštěnce?.
Goethe pak jezdil rok co rok do českých lázní. V r.1811 jej doprovázela i Christiana Vulpius, Goethova ?tlustější polovina?, jak ji nazývala Schillerova paní Charlotta. V r.1812 odjel znovu do Teplic, kde bydlel ?U Zlaté lodi? a opět se setkával se známými. Clemens Brentano, Achim von Arnim, Varnhagen, Beethoven se léčili v Teplicích, také císařovna Marie Ludovica a vévoda Karel August se zde zdržovali. Styky s Beethovenem nepřekročily rámec vzájemného respektu, jakoliv Goethe nebyl v otázkách hudby zcela kompetentní ? ale dokázal oceňovat všechna ostatní umění. Také Beethoven se vyjadřoval zdrženlivě, v jednom dopisu kritizoval, že ?Goethovi je dvorské ovzduší mnohem bližší než by se básníkovi slušelo?. S tím související epizodu líčila později Bettina Brentano (která ovšem měla sklon směšovat fantazii s realitou): Goethe a Beethoven potkali při společné procházce dvorní společnost Marie Ludviky a zatímco Beethoven dále kráčel s hrdě vztyčenou hlavou, Goethe s úklonou smekl svůj klobouk?.
(Pokračování příště)