Informator 1/10
I. ČESKÁ ČÁST
Poděkování Ing. Miloslavu Váchalovi
INFORMACE Architekt Hyzler je čestým občanem
Vyroční shromáždění a jarní setkání 2010
Jiří Prager odpouští předsednictvo
Dvácet let Českých setkání
Diktát Eriky Steinbach
Touha po starých časech (Nacismu)
RECENZE Vše o Janu Evangelistu Purkyně
DOKUMENTACE Některá fakta k Svazu vyhnanců (BdV)
Kruh přátel česko-německého porozumění
OHLÉDNUTÍ Bavorsko a Česko (II)
|
Važéní přátele, =n?mecká strana Kruhu přátel má nové bankovní spojení: VR-Bank Fichtelgebirge, číslo účtu: 3382087, bankovní směrovací číslo: 78160069. =Redakční uzávěrka pro INFORMATOR 2/10 je 15.05.2010. Sehr geehrte Mitglieder und Freunde, =ab sofort gilt für die deutsche Seite des Freundeskreises eine neue Bankverbindung: VR-Bank Fichtelgebirge, BLZ: 78160069, Konto-Nummer: 3382087. =Redaktionsschluss für das Heft 2/10 ist der 15.05.2010. |
PODĚKOVÁNÍ
ING. MILOSLAVU VÁCHALOVI
Třináct let byl pan Váchal jednatelem české části našeho Kruhu přátel. Mimo to spolupracoval s Dr. Kemnitzem jako redaktor Informátora. K naší lítosti se ze zdravotních důvodů musí této funkce vzdát. Zbývá nám jen doufat, že se bude i nadále, i když jen pasivn?, zúčastňovat našich akcí.
Pan Váchal byl stabilní faktor Kruhu ? zatím co se předsedové střídali, on setrval odhodlan? na svém míst?. Byl na n?ho spoleh: když n?co přislíbil, bylo jasné, že to prosadí. Podařilo se mu, aniž by o tom moc mluvil, získat státní podporu pro Informátora , staral se nejenom o redakční obsah a překlady do češtiny, ale i o levný tisk a expedici. Korektn? a úsporn? vedl pokladnu české strany Kruhu. Šetrnost byla jeho zásadou při organizaci každoročního podzimního setkání Kruhu.
Já osobn? jsem s ním m?l občas rozdílné názory ? jednalo se o rozdílnou významnost role sudetských landsmanšaftů, kterou on, podle mého názoru, posuzoval příliš pozitivn?. Tyto politické rozhovory se však nikdy negativn? neprojevovaly v naší spolupráci. Stanovy našeho Kruhu, které nás zavazují k toleranci, určovaly naše společné jednání. Práv? proto budu pana Váchala mimořádn? postrádat.
Co bude dál, to víme jen částečn?. Redakční a logistickou práci v Informátoru převezme spolu s panem dr. Kemnitzem pan Alois Hartl; kdo se ujme role jednatele není ješt? jasné. Nebude pro nikoho lehké, vést tento úřad se stejnou efektivností jako pan Váchal.
Jménem celého Kruhu přátel vyslovuji panu Miloslavu Váchalovi náš srdečný dík za jeho dlouholetou práci.
Helmut Böttcher
Předseda Kruhu přátel
česko-n?meckého porozum?ní
Překlad: B?la Böttcherová
INFORMACE
ARCHITEKT HYZLER JE ČESTNÝM OBČANEM
Pražské noviny MLADÁ FRONTA DNES psali dne 1. února 2010:
Praha 1 ud?lila čestné občanství architektu Josefu Hyzlerovi (87). O ocen?ní pro dlouho-letého předsedu Klubu za starou Prahu rozhodli zastupitelé první m?stské části minulý týden. Architekt, který bydlí na Malé Stran?, se podílel například na rekonstrukci kláštera sv. Anežky České na Josefov? a kostela svatého Vavřince na Malé Stran?.
Kruh přátel z celého srdce blahopřeje čestnému předsedovi.
Helmut Böttcher
VÝROČNÍ SHROMÁŽDĚNÍ
A JARNÍ SETKÁNÍ 2010
Kde? Hotel Merlin, Otakarova 3, 140 00 Praha 4
Kdy? sobota, 17.04.2010 začátek:
ned?le 18.04.2010 ukonční: cca.
Program
Sobota
(2 min. od hotelu)
Ned?le
Ceny pro učastníka 25 ? nebo 500 Kč: přenocování v dvoulůžkovém pokoji;
příplatek pro jednolůžkový pokoj 5 ? nebo 100 Kč (jenom omezený počet). Cena bez přenocování: 200 Kč/10 ?.
Vlakové spojení
sobota: z Würzburgu
Další informace
tel. nebo e-mail ? Helmut Böttcher, tel. 00420-241 408 435 h.boettcher@seznam.cz
Přejeme příjemnou cestu a krásný pobyt v Praze.
Helmut Böttcher
JIŘÍ PRAGER OPOUŠTÍ PŘEDSEDNICTVO
Z předsednictva Kruhu přátel vystupuje s okamžitou platností ze zdravotních důvodů náš přítel z Furthu im Wald, Mgr. Jiří Prager. Jak nám sd?lil, bude se i nadále účastnit činnosti Kruhu. Předsednictvo výslovn? d?kuje panu Pragerovi za jeho dlouholetou spolupráci a přeje mu ? především zdravotn? ? vše dobré.
Helmut Böttcher Překlad: B?la Böttcherová
DVÁCET LET ČESKÝCH SETKÁNÍ
?Česká setkání?, vícekrát vyznamenanému projektu pro cesty do České republiky bude letos 20 let. N?mecký předseda našeho Kruhu přátel, pan Helmut Böttcher, blahopřál zakladateli a vedoucímu panu Dr. Aschenbrenerovi:
Milý pane Dr. Aschenbrennere,
když Vám Kruh přátel za vaši záslužnou práci předal vyznamenání Zlaté srdce pro Evropu, cht?l tím zdůraznit, že správná cesta k op?tnému usmíření českých a n?meckých lidí je cesta přímého setkání. Váš 20 let starý koncept se uplatnil úsp?šn?ji, než všechny dobře mín?né projevy, a k tomu Vám srdečn? blahopřejeme. Pokračujte, prosim, dále ve vaší činnosti, a to i ve spojení s našim Kruhem přátel.
S přátelským pozdravem
Helmut Böttcher
Předseda Kruhu přátel
česko-n?meckého porozum?ní
Jednatel Unie pro dobré sousedství
česky a n?mecky mluvících zemí
Překlad: B?la Böttcherová
Eberhard Kemnitz
DIKTÁT ERIKY STEINBACH
Nekonečně vleklý spor o spoluúčasti Eriky Steinbach, předsedkyně Svazu vyhnanců (Bund der Vertriebenen ? BdV), ve správní radě nadace "Útěky, vyhnání, smíření" se zdá být dnem 11. února t.r. u konce. Ovšem můžeme si být jisti, že paní Steinbach se zase brzy objeví tučnými titulky v německých a zahraničních médiích, vždyť jen tak bezdůvodně nebyla nedávno označena za "člověčí jablko sváru" (N. Dieckmann, tagesschau.de 27.11.2009).
Znovu líčit všechny předcházející události na tomto místě nelze. Tedy krátké připomenutí: Z podnětu paní Steinbach byla v roce 2002 založena soukromá nadace s cílem vytvořit "Centrum proti vyhánění" jako "viditelné znamení". To vyvolalo ostré protesty u východních sousedních zemí, zvláště v Polsku, České republice a zčásti u německé veřejnosti, v neposlední řadě kvůli předpokládané jednostranné interpretaci dějin. Za velké koalice CDU (Křesťanskodemokratická strana) a SPD (Sociálnědemokratická strana Německa) musela SPD ustoupit od svého odmítavého stanoviska. Jako ústupek sociálním demokratům za účelem předejít nyní zcela oprávněným obavám z jednostranné orientace a nezatěžovat zbytečně německo-polské vztahy přejala spolková vláda projekt do své režie a zavázala se poskytnout prostory v takzvaném Německém domě (Deutschlandhaus) a převzít financování záměru. Projekt byl začleněn pod Německé historické muzeum v Berlíně. V chystané radě nadace měl Svaz vyhnanců zaujmout tři křesla. Když byla pro tento úkol nominována Erika Steinbach, zdvihla se znovu vlna ostrých protestů z Polska a rovněž vedoucích představitelů SPD a části německé veřejnosti. (Viz také Informator 2/09.) Spolková vláda rozhodnutí neustále postrkovala před sebou, aniž použila zákonné právo veta, anebo seriózně hledala nová řešení (podle metody "odsedět" / "Aussitzen", kterou dovedl k mistrovství bývalý kancléř Kohl). To se změnilo s nástupem nového ministra zahraničí Westerwelle do úřadu, který v zájmu německo-polských vztahů ostře protestoval proti jmenování paní Steinbach a nenechal se bohudíky odnikud ovlivnit. Ale nejen neústupné jednání ministra zahraničí bylo trnem v oku Svazu vyhnanců: paní Steinbach označila původní text zákona o nadaci zčásti jako "diskriminující". Mluvčí její organizace se cítili být v důsledku původních ustanovení "v škrtícím sevření spolkové vlády", z něhož je třeba se osvobodit. Polský historik Tomasz Szarota neviděl v této atmosféře zjevně žádný základ pro objektivní vědeckou práci a na podzim 2009 svou spolupráci ve vědeckém poradním sboru ukončil dříve, než opravdu začala.
To, co veřejnost očekávala vlastně od spolkové kancléřky, vykonala paní Steinbach: chopila se iniciativy a předložila "kompromisní návrh", lépe řečeno, nadiktovala s neslýchanou opovážlivostí spolkové vládě celý balík podmínek s tím, že se vzdá natrvalo (?) křesla v radě nadace, pokud budou tyto podmínky splněny. Již po hodinovém rozhovoru (podle FAZ ? Frankfurter Allgemeine Zeitung) vláda její "návrhy" ochotně a téměř kompletně převzala. Výhledově byla přislíbena nezbytná změna již usneseného zákona o nadaci.
Všechny německé opoziční strany protestovaly semknutě a ostře proti uzavření takového nečistého obchodu (Kuhhandel). Levicový deník nadepsal svou zprávu trefným titulkem "Steinbachová předvádí vládu".
Spolkové vládě zbývá jen nepatrná možnost vlivu, neboť oproti požadavku paní Steinbach nadace zůstává organizačně pod střechou Německého historického muzea v Berlíně.
Paní Steinbach nebude v radě nadace. (S jistotou bude v pozadí tahat za nitky.) Paní Steinbach za sebe prohlásila, že nadace bez ohledu na rezignaci na její nominaci "celkově získá". V čem spočívá tento zisk?
Spolková vláda se vzdává svého práva na odvolání, omezuje se pouze na roli investora.
Členové rady nadace už v budoucnu nebudou jmenováni spolkovou vládou, nýbrž voleni spolkovým sněmem, pravděpodobně ne jednotlivě, ale na základě připraveného uzavřeného seznamu, což východním Němcům trapně připomene volby v NDR. Tak se dalekosáhle zabrání tomu, aby parlament zamítal schvalování nevhodných jednotlivců.
Rada nadace je rozšířena na 21 členů, což její práci stěží zefektivní. Svaz vyhnanců získá 6 křesel oproti třem. Obě velké církve a Ústřední rada Židů obdrží po 2 křeslech. Spolkový sněm může jmenovat 4 členy rady. Po jednom zástupci jmenuje ministerstvo zahraničí, ministerstvo vnitra a kulturní pověřenec spolkové vlády, další 2 členy stanoví jiné svazy.
Státní tzv. Archiv spisů o vyrovnání břemen v Bayreuthu se svými informačními prameny se má připojit k nadaci, tedy rovněž se vymanit z vlivu státu.
Výstavní plocha bude zvětšena z 2200 na 3000 metrů čtverečních, veškeré náklady nese vysoce zadlužený stát, v němž miliony občanů, převážně dětí, žijí na hranici chudoby a z finančních důvodů jsou vyloučeny z kulturního života.
Pokud se týče možnosti ovlivňovat činnost nadace a obsah plánované stálé expozice, byl ? na první pohled ? větší počet zástupců Svazu vyhnanců v nadační radě kompenzován zvýšením počtu zástupců dalších institucí. Při důkladnějším náhledu je ovšem zřejmé, že Svaz vyhnanců získá mnohem větší vliv, než dává tušit šest křesel. Je nutno počítat s tím, že mezi členy nadační rady jmenovanými vládními stranami, církvemi, spolkovým sněmem a spolkovými ministerstvy se najdou sympatizanti či dokonce členové Svazu vyhnanců nebo s ním spřažených landsmanšaftů. Svaz vyhnanců dosáhne většiny už tím, když se mu podaří získat na svou stranu jen pět z ostatních 15 zástupců. To by nemuselo být tak těžké. Je pravděpodobné, že poslanci CDU spolkového sněmu jednají v duchu Svazu vyhnanců, a to, že to členové CSU dělají, je jisté.
Ředitel nadace, Dr. Manfred Kittel (47), současně profesor v Řeznu a Mnichově, zůstává ve funkci. Pro tisk se vyjádřil obezřetně: "Budeme muset žít s politickým rozhodnutím, bez ohledu na to, jestli jsme z toho šťastní, nebo ne." Ve své knize "Vertreibung der Vertriebenen?" ("Vyhnání vyhnanců?") z roku 2006 kritizuje, že v posledních desetiletích s kritikou landsmanšaftů nastal nárůst odcizení (kdysi ? E.K.) východního Německa. Recenzentovi z Frankfurter Allgemeine Zeitung připomínají Kittelovy postoje dobu, kdy útěky a vyhánění a rovněž vzpomínky na (někdejší) německý Východ byly nasazeny jako politické zbraně v boji za územní požadavky, tedy období studené války. Recenzent "Frankfurter Rundschau" kritizuje, že Kittel roli revizionistické ideologie a postoje landsmanšaftů vynechává. Podle tiskových zpráv spatřuje Kittel hlavní význam nadace v "práci na deficitu německé kultury paměti". Logicky pak ? oproti původnímu tvrzení ? má těžiště plánované stálé expozice spočívat v historii vyhnání Němců. To by jistě lahodilo sluchu paní Steinbach a jejích přívrženců. "Citlivě ztvárněná" má být také plánovaná "vložka do prezentace nacionálněsocialistických zločinů a druhé světové války jako historických příčin vyhnání Němců". Budeme zvědavi, jestli tato část expozice bude představovat víc než jen alibi pro pojetí role Německa jako oběti a víc než jen uchlácholení pro německou a mezinárodní veřejnost.
Překlad: Eva Břicháčková
Helmut Böttcher
TOUHA PO STARÝCH ČASECH (NACISMU)
?Naší ctí je věrnost? ? tímto heslem převzatým ze středověkého feudalismu se esesáci podřizovali svému vůdci. Vzorem jim byla německá legendární postava Věrný Eckehart, který je také kmotrem titulu časopisu ("Der Eckart") takzvaného Österreichische Landsmannschaft (rakouského landsmanšaftu). Ale nejen to: Tento časopis, který předstírá, že zastupuje i práva odsunutých (vysídlenců), se zřejmě cítí cele povinován tou starou věrností k vůdci. Jak uvádí "Schriftleiter" (německý nacistický výraz pro šéfredaktora), odlišuje se tím "blahodárně od charakteru jednotného, politicky korektního tisku". Má pravdu: Tento časopis se natolik odlišuje od běžného tisku, že dokonce "Sudetendeutsche Zeitung" (Sudetoněmecké noviny) oproti "Eckart" působí jako sudetoněmecký SPIEGEL.
"V destrukci jazyka" (míní se přirozeně jazyk německý), podle schriftleitera Helmuta Müllera, "vidí mezinárodní kořistníci (- jak píše na jiném místě, označuje tím "americký imperialismus" a "světové židovství" -) šance, jak se přiblížit svému cíli neomezené moci."
Müller v tom rozpoznává "strategii spálené země". (Spálená země - to přece známe z doby, kdy se ještě mluvilo správně německy.) Ale dnes, pokračuje dále, přispívá "porážka z roku 1945 a licoměrný antifašistický obušek k odmítání vlastní kultury" - a to, že dnes většina Němců a Rakušanů vidí rok 1945 jako rok osvobození, tedy neznamená nic jiného než úpadek německé kultury.
Facit: "Eckart" volí výrazy ze slovníku nelidskosti, v tomto duchu perverzní žurnalisti z týdeníků "Völkischer Beobachter" a "Stürmer" soustruhovali své věty. Kdo ještě dnes užívá taková slova jako "Weltjudentum" a "Gesinnungsterror", zůstává v zajetí žargonu nacistů. Mimochodem: Kdyby už ve třetí říši existovaly počítače, nazýval by se e-mail ?E-Post? a homepage "Heimseite", tak jak dnes v listu "Eckart". A Česká republika, jak je to u téměř všech odsunutých zvykem, se přirozeně nazývá "Tschechei" a ne Tschechien.
Když jde o téma proti Izraeli a antifašismu, neberou si věrní kamarádi časopisu "Eckart" servítky. Kritizují: "Od roku 1945 bylo vyplaceno rakouským obětem fašismu 589 milionů euro" a konstatují: "Téměř sedmdesát procent Němců se zlobí, že jsou jim ještě dnes vytýkány nacistické zločiny proti židům." Za zlem, které číhá všude, stojí "Weltjudentum" a jeho rozhodující zástupci, kteří "prosazují díky mozku a chuzpe a za podpory své německé lobby zájmy Izraele v Německu." To takoví lidé jako Göring byli z jiného těsta. Jak uvádí "Eckart", byl to "barokní světák", který před spojeneckým tribunálem v Norimberku narostl ještě jednou do "vrcholné formy" a vystupoval coby "inteligentní, cynický, ale zároveň filosofující bojovník do poslední chvíle" ? jedním slovem: jako vzor. Jeho nástupci by mohli být nejspíše pánové Haider a Blocher, jak to vidí časopis. Zde je nutno poznamenat: Kdo prezentuje v kladném smyslu muže, jako je Göring, očividně nic nenamítá proti tomu, že jsou popírány válečné zločiny Němců a vraždy milionů Židů, Poláků, Rusů a jiných lidí. Stojí jako věrný vazal (a "šiky pevně semknuty") za starými zločineckými ideály.
A nenávidí světové židovstvo. Čtenářský příspěvek to odvážně potvrzuje, když konstatuje, že osobnosti jako Diana, Franz Josef Strauss, Uwe Barschel, Jürgen Möllemann nezemřely v důsledku nehody nebo sebevraždou, nýbrž? A jen když to nejde zastřít, míní pisatel dopisu, hmátne "se" (můžete hádat, kdo je tímto "ono se" míněn) veřejně po vraždě, jako u Kennedyů a dalších.
Po přečtení časopisu "Eckart" jsou důležité dvě věci: neprodleně si umýt ruce a pak vyzvat zákonodárce ve Vídni, aby zakázali pravicový radikální spolek Österreichische Landsmannschaft a jeho časopis. Nikdo by se neměl nechat ošálit tím, že ta či ona teze takovýchto lidí může také mimo scénu pravicového radikalismu padnout na úrodnou půdu. Pro všechny ostatní však platí: Pryč od nibelungské věrnosti jakýmkoli ideologiím, přihlasme se k humanistickým ideálům osvíceného světa.
Překlad: B?la Böttcherová
RECENZE
VŠE O JANU EVANGELISTU PURKYNĚ
Ten, kdo je znalý, uznává význam velkého fyziologa
Dokonce i mezi vzdělanými Čechy (pokud to nejsou lékaři), a stejně tak mezi Němci, někdy zavládne nejistota, když mají říci něco o Janu Evangelistu Purkyně (Purkinje). Každý ví, že univerzita v Ústí nad Labem založená v roce 1991 nese jeho jméno a že hrál významnou roli v medicíně, ale v čem tato role spočívala, to vědí nanejvýš znalci.
Jeden z těchto odborníků, fyziolog Karl-Heinz Plattig z Erlangenu, jenž má úzké vazby na Čechy, kde se v Bílině v roce 1931 narodil, se rozhodl popsat zevrubně Purkyňův život a dílo v rámci "Zpráv ze zasedání Fyzikálně lékařské