Informator 2/09
I. ČESKÁ ČÁST
POCTY
MILOSLAVU VÁCHALOVI K 70. NAROZENINÁM
V dubnu tohoto roku oslavil pan Ing.Miloslav Váchal CSc., dlouholetý český jednatel našeho Kruhu přátel a redaktor české části INFORMATORA, v kruhu své rodiny, přátel a bývalých kolegů 70.narozeniny.
Po mnoho let pracoval s velkou pílí, spolehlivě a neúnavně pro náš Kruh přátel a nikdy se přitom nedral do popředí. Toto je třeba obzvlášť vysoce ohodnotit, protože měl v posledních letech stále znovu mnoho starostí se svým zdravím.
Nejenom že spolehlivě spravoval finance české strany, staral se také o financování mnohých akcí a našeho občasníku INFORMATOR, aniž by se lekal byrokratických překážek a lopotné malé práce. Je strůjcem podzimních setkání, které se už staly tradicí a obohacují život našeho spolku. Mnohé tyto akce sám osobně organizoval.
Jeho úzký vztah ke kultuře, hudbě a divadlu ho při organizování setkání Kruhu přátel stále znova inspirovaly k tomu, aby účastníkům opatřoval kulturní zážitky.
Pan Váchal přispěl nejenom k finančnímu zajištění našeho občasníku, ale během 12 let své činnosti jako redaktor sám četné příspěvky napsal. Ty odpovídaly duchu našeho Kruhu přátel. Má velký podíl na tom, že spolupráce obou redaktorů probíhala po mnoho let bez vážných problémů a vždy kolegiálně. Nesmí být podceněna jeho neúnavná technicko-organizační práce při zhotovování INFORMATORA. Od roku 1995 organizoval jeho rozmnožování a staral se o jeho odesílání. Teprve v posledních letech se mu dostalo při tom pomoci.
Česko-německé porozumění a smíření, stejně tak úspěšný rozvoj sjednocené Evropy leží mu velmi na srdci. Proto se angažuje nejen v Kruhu česko-německého porozumění, nýbrž také v Panevropské unii a ve Sdružení Ackermann-Gemeinde.
Děkujeme panu Váchalovi za jeho dlouholetou neúnavnou činnost v Kruhu přátel a přejeme mu dodatečně z celého srdce co nejlepší zdraví a další úspěšné roky v kruhu jeho rodiny a ve službě česko-německému porozumění.
Eberhard Kemnitz
VZPOMÍNKA NA DORU MÜLLEROVOU
1.dubna tohoto roku zemřela paní Dora Millerová, osobnost, která jako sotva kdo jiný usilovala o česko-německé usmíření. Jako ?brněnská Němka?, jak ji označoval Luděk Navara v ?Mladé frontě?, měla své kořeny v obou kulturách, české i německé. K tomu přistupovalo její přísně antifašistické smýšlení, které ve svých důsledcích není sdíleno všemi v Česku žijícími Němci. Přesto ale nebyla slepá vůči tragickému zapletení mnohých Čechů do neblahých událostí při vyhánění. Postarala se o to, aby ?brněnský pochod smrti? byl vyšetřen a aby se město Brno za něj omluvilo.
Dora Millerová byla také vždy vzorem pro náš Kruh přátel. Její metoda, co nejobjektivněji pohlížet na novější česko-německé dějiny a přesto jako Němka s plnou sympatií a bez předsudků přistupovat k českým lidem, je příkladná. Za její životní zásluhy bylo Doře Müllerové v roce 2007 uděleno ?Zlaté srdce pro Evropu?.
Na Doru Millerovou nikdy nezapomeneme a její památku uchováme v úctě.
INFORMACE
Helmut Böttcher
JARNÍ SETKÁNÍ A E.T.A.HOFFMANN
Formality ? čtení výroční zprávy za rok 2008 a (smutek vyvolávající) německo-český pokladní přehled ? byly při jarním setkání Kruhu přátel 25. a 26. dubna v Bamberku rychle vyřízeny. Zajímavější byly, jako vždy, když se sejdeme, rozhovory mezi přáteli a ? díky organizátorům setkání, Aloisovi a Zdeně Hartlovým ? hojné informace o Bamberku a jeho dějinách a o dosud jen málo známém básníkovi, skladateli, malíři (a pijanovi) E.T.A.Hoffmannovi. Brožurku, kterou vytvořili paní a pan Hartlovi (v němčině a v češtině) s výňatky z díla E.T.A.Hoffmanna a Karla Hynka Máchy, sloužila ke srovnání obou romantiků.
Bohužel kvůli špatným cestovním podmínkám a vysokému jízdnému přicestovali jen málo českých přátel. Mnoho propásli, protože se Bamberk, menší vydání Prahy, ukázal při zářivém jarním počasí ze své nejlepší stránky. Dr.Kotrba, který se vlastně chtěl zúčastnit, potom ale musel ze zdravotních důvodů odříci, zaslal obšírné pozdravné poselství. Obzvlášť jsme se těšili z účasti paní prof.Iggers a paní Šmídlové ? předseda Kruhu přátel to ve své uvítací řeči zvláště zdůraznil.
Zdena a Alois Hartlovi organizovali nyní již podruhé setkání Kruhu přátel, a podruhé to perfektně zařídili. Účastníci a představenstvo jim srdečně děkují ? a počítají s tím, že svůj organizační talent prokáží také při budoucích jarních setkáních.
ZRÁVA O ČINNOSTI 2008
Aktivity Kruhu přátel začaly výstavou o Karlu IV., kterou připravil s velkým úsilím Dr.Eberhard Kemnitz už v roce 2007. Bohumil Řeřicha byl mu nápomocný při organizování míst výstav. Ohlas v tisku k výstavě v Lidicích, v Českém centru v Berlíně a v muzeu v Lounech byl mimořádně velký a veskrze pozitivní. Český vysilač ČT 24 provedl o výstavě rozhovor s Dr.Kemnitzem
Dalším vrcholným bodem činnosti bylo předání ?Zlatého srdce pro Evropu? spisovatelce Lence Reinerové. Měli jsme možnost toto provést ve slavnostním rámci ? 31.března u příležitosti Kischova sympozia v Praze; celá kulturní elita Prahy, pokud se zajímá o německy psanou literaturu, byla přítomna. Bohužel Lenka Reinerová, která mnohým z nás skutečně ležela na srdci, o dva měsíce později zemřela, z tohoto smutného důvodu jsme ji ještě jednou v INFORMATORU ocenili.
O něco později zúčastnili se účastnili zástupci Kruhu přátel ? Bohumil Řeřicha, Jürgen Kögler, manželé Böttcherovi ? velké slavnosti, která se konala v Národním muzeu v Praze k uctění životního díla Josefa Hyzlera u příležitosti jeho 85.narozenin. Architekt Josef Hyzler, jehož si všichni velmi vážíme, byl po mnoho let českým předsedou Kruhu přátel.
Dalším jubilantem, kterému se dostalo zasloužené pocty na velké slavnosti, byl spisovatel a člen Kruhu přátel Josef Škrábek. Evropská akademie pro demokracii, organizace, která je blízká KDU-ČSL, pozvala hosty u příležitosti 80.narozenin Josefa Škrábka do pražského Františkánského kláštera. Důležité osobnosti politického života promluvily před velkým publikem k poctě spisovatele. Následovalo čtení z jeho díla.
Naše jarní setkání se uskutečnilo 5. - 6. dubna v Chebu a v Marktredwitz. Přednášejícími hosty byly prezidentka Euregio Egrensis a vrchní starostka Marktredwitz paní JUDr.Birgit Seelbinder, farářka Cordula Winter-Chamrád a paní Kristina Jurosz (obě jsou předsedkyněmi německo-českých spolků). Zvláště s paní Jurosz máme dodnes dobrý kontakt. Úspěšné setkání bylo excelentně zorganizovali pan Hartl a jeho paní.
V kruhu přátel došlo také k hádce : INFORMATOR otiskl mimořádně kritický článek Lidových novin o městské radě v Postoloprtech. Obsah článku (každý už zatím ví, o co šlo), vyvolal ostrý odpor některých členů, také německého předsedy. Jiní nechtěli takové články vůbec vidět otištěné. Redaktoři INFORMATORA, za jejichž vynikající práci jako každým rokem děkujeme, se ocitli v obtížné situaci. Ale mohou se uspokojit. Není možné se zavděčit každému členu, k tomu je názorová rozmanitost v Kruhu přátel, naštěstí, příliš rozsáhlá.
22.června 2008 obdržel pan farář Jone, který je v Žitavských horách velmi známý, a který má bohoslužby ve volné přírodě a tím může pozdravit české, německé i polské věřící, naše ?Zlaté srdce pro Evropu?. Předání se uskutečnilo po jedné bohoslužbě na hoře Töpfer u Lázní Oybin. Dostalo se mu velké pochvaly od přítomných hostů z Německa, Polska a České republiky a později i od tisku.
V září jsme putovali z Klenčí do Fuirthu i.W; každý, který byl při tom, už ví, jak krásné toto už tradiční putování je. Jürgen Kögler prokázal znovu svůj organizátorský talent. Místní tisk referoval podrobně o putování a především o předání našeho ?Zlatého srdce pro Evropu? panu Josefu Škrábkovi, které se konalo po putování a po obligátní bohoslužbě na závěr v Kolpingově domě ve Furthu i.W. INFORMATOR o tom podrobně obšírně informoval.
Úspěšné a vynikající bylo také podzimní setkání, které zorganizovala především paní Knetlová. To nás zavedlo po stopách Karla Klostermanna na Šumavu. Zastavili jsme se v Klatovech, Sušici, Srní a Kašperských Horách.
Rok skončil smutnou zprávou; 5.listopadu 2008 zemřel náš dlouholetý člen, přítel Pavel Macháček. Zachováme mu čestnou památku.
Praha, duben 2009
Helmut Böttcher Bohumil Řeřicha
Překlad : Zdena Hartlová
Helmut Böttcher
BÍLINA : NÁVŠTĚVA VE VLASTI
I toto existuje : 14 někdejších občanů z Bíliny a okolí, po válce vysídlených Němců, bylo pozváno starostou Bíliny p.Horáčkem na návštěvu vlasti. Přijeli z Německa, Rakouska a Švýcarska, a přijeli rádi.
?Dívejte se na Bílinu jako na svoje město a v tomto případě i na mne jako na svého staros-tu?, řekl Horáček v závěru své uvítací řeči; toto jsou zcela nové ? a určitě i nadále velmi řídce se vyskytující ? tóny z úst oficiálním posláním pověřeného Čecha. Ominózní právo na vlast, které krajanská sdružení tak masivně požadují (aniž by vysvětlily, co pod tím rozumějí), tady, v malém severočeském městě, bylo symbolicky přiznáno, neboť vzájemné sympatie jsou důležitější než politické výhrady.
Setkání připravili : německý (bílinský) domovský spolek se sídlem v Gerolzhofen, české občanské sdružení z Bíliny a jeden český redaktor. Pro budoucnost plánují památník, jenž připomene také někdejší německé obyvatelstvo, a nadále si budou vyměňovat své zkušenosti a vzpomínky a tam, kde bude třeba, je korigovat.
Toto setkání a odvaha starosty, který se považuje také za starostu bývalých německých obyvatel, mohou být příkladem pro další akce. Předpokladem ovšem je, že se dotyční Němci budou chovat tak jako domovský spolek z Gerolzhofen : s respektem k obyvatelům, žijícím v jejich vlasti již 60 let, se zvědavostí se něco o nich dozvědět a bez trvání na nárocích, které svoji oprávněnost již dávno v průběhu let ztratily.
Poznámka : ten, kdo si o tom chce přečíst více, může si u mne vyžádat písemné podklady, které mi zaslal náš člen prof. Plattig.
Eberhard Kemnitz
PARTNERSTVÍ ŠKOL ZAŽÍVÁ NOVÝ POČÁTEK
Na Staromarckém gymnáziu v Tangermünde, okres Stendal / Sasko-Anhaltsko, byla po několik desetiletí vyučována čeština, do politického převratu také českými učiteli. Na tomto základě bylo po více než 30 let pěstováno školní partnerství s gymnáziem v Poličce. Pro ubývající počet žáků bylo gymnázium v roce 2007 uzavřeno, učitelé a žáci byli převzati gymnáziem Diesterweg v Tangermünde.
Angelika Richter, učitelka etiky, češtiny a ruštiny, pečovala o toto partnerství s gymnáziem v Poličce téměř od samého počátku. Již tři roky vyučuje na gymnáziu Diesterweg v Tangermünde. Její angažovanosti lze děkovat za to, že v tomto partnerství na novém pracovišti pokračuje pod heslem ?Od třicetiletého partnerství znovu od počátku?.
K uzavření nové smlouvy došlo během čtyřdenní návštěvy učitelů a žáků z Tangermünde v Poličce. Plánují se nové školní projekty a výměna žáků i učitelů. Gymnázium v Poličce je projektovou školou uznávanou UNESCO.
Určitě nebyla náhoda, že školáci třídy 6c z Tangermünde zvítězili v soutěži, což je spolu s 22 českými výherci přivedlo na palubu říční lodi ?Archa Evropa? při plavbě z Berlína po Havole, Labi a Vltavě do Prahy. Na palubě a při výletech se seznámili se společnými dějinami a kulturními kořeny obou národů.
JOSEF HYZLER JAKO MALÍŘ
Čestného předsedu našeho Kruhu přátel, pana Ing.arch.Josefa Hyzlera známe jako architekta a zachránce mnoha historických objektů České republiky (viz NFORMATOR 2/2008). Jen málokdo ví, že se během svých studií na ČVUT i později zabýval malováním. Mnohý z těch, kdo jej navštívili u něj doma, měli možnost spatřit některá jeho díla. Nyní vystavuje výběr z jeho děl muzeum v Českém Dubu (Podještědské muzeum) od 5.4. do 30.9.2009 pod názvem ?Člověk, krajina a jeho sídla? . Otevřeno od středy do neděle 9 ? 12 a 13 ? 17 hod.
e.k.
STARÁ CELNICE JE NA PRODEJ
Stará celnice Neuaign, na okraji Šumavy, jakož i na
svatojakubské cestě (2825 km od Santiaga), hledá
smysluplnou budoucnost,nové využití a nového
majitele / vlastníka.
Kontakt : petrazimdars @ online.de
NÁZORY
Helmut Böttcher
OPRÁVNĚNĚ PLATÍ PANÍ STEINBACH V POLSKU ZA ČERVENÝ ŠÁTEK
Formálně a povrchně posuzováno, neměli naši polští přátelé pravdu. Jak nějaký stát obsazuje své instituce, se normálně jiného státu netýká, dokonce i když se jedná o spřátelenou zemi. Existuje ale vedle formálního pravidla jiný způsob nahlížení, totiž politická slušnost a ohled na city lidí jiné země, která, když pomineme židovské oběti, trpěla pod německými nacisty více než všechny ostatní země. Takto viděno, by nesměla být paní Steinbachová, která svoje požadavky na Poláky stále znova a bez zábran vznáší, za žádných okolností nominována do představenstva plánovaného Domu vyhnaných ?Nadace útěk, vyhnání, smíření?.
V tomto bodě ? srovnatelném s papežem, který se jako slon v porcelánu připravil o sympatie svých oveček hlavně v Německu, jen aby znovu přijal do lůna regulérní katolické církve popírače holocaustu Williamsona a jeho kliku ? jsou mnozí z našich velkolepých politiků v Berlíně zasaženi slepotou.
To začalo už nadstranickým schválením zlověstného Domu vyhnání, o kterém kromě profesionálních vyhnanců nikdo opravdu neví, jakou má mít funkci. Na konci budou do středu zájmu postaveni, jak už tomu příslušné svazy dávají podobu, Němci vyhnaní z Polska a Československa, a vedle toho, aby se vzbudilo zdání objektivity, ale především jako alibi, budou jmenovány i jiné akce vyhnání ve světě.
Poláci byli proto proti tomuto záměru. Jen v zájmu polsko-německých vztahů nedala nová Tuskova vláda na sobě znát rozmrzelost a mlčky souhlasila se zřízením Doma vyhnání ? ovšem za předpokladu, že paní Steinbachová nebude povolána do jeho vedoucího grémia. Že spolková kancléřka, pro kterou jsou dobré vztahy s Polskem důležitější než bolesti břicha funkcionářů vyhnanců, zamezila povolání paní Steinbachové, vedlo k tomu, že se nyní dostává pod masivní ostřelování ze strany CSU a obzvlášť reakčních lidí z CDU.
Že se Poláci soustřeďují na Steinbachovou má dobré důvody. Během znovu sjednocování Německa byla proti uznání hranice Odra-Nisa, a byla ? podobně jako Posselt, který v Bruselu agitoval proti Čechům ? proti přijetí Polska do EU. Už kvůli svému talentu volit v delikátních záležitostech špatná slova (poté co ji paní Merkelová zavolala zpátky, řekla : ?místo v radě nadace je pro mne reservováno, aby v budoucnosti stále visel nad Polskem Damoklův meč) musela by Steinbachová odstoupit také z funkce předsedkyně Svazu vyhnaných. Poláci, kteří z minulosti důvěrně znají německé hrozby a německou převahu vždy jako Damoklův meč vnímali, se budou cítit ve svém postoji posilněni, když budou poslouchat takové hloupé a troufalé řeči. S nimi, a to je potěšitelné, cítí mnoho Němců.
Vyhnání, to je zde třeba poznamenat, aby se vyloučila nedorozumění, je vždy provinění na národních a národních a lidských právech. Vyhnání Němců se konalo však v době, která byla
poznamenána mnohonásobným proviněním proti těmto právům, které způsobili Němci. Přepadením Československa a Polska, tábory smrti proti odpůrcům nacistického režimu, především vyvražděním šesti milionů Židů ztratila všechna pravidla civilizovaného soužití platnost, vinou Německa a za dalekosáhlého souhlasu Němců také ve východních oblastech a v Československu. Vyhnání Němců není nic jiného než následek barbarství, za které národní socialisté ? a tím většina tehdejších Němců ? nesou zodpovědnost. V řadě strašných událostí zaujímá vyhnání nejmenší a, historicky viděno, nejnevýznamnější místo, i když velmi individuální utrpení nachází také náš soucit.
Lidé jako Steinbachová to nechtějí vidět. Narušují smíření mezi národy, protože na jedné straně nechtějí slyšet pravdu, kdo zavinil vyhnání, a protože na druhé straně se bojí ztratit svá skvělá zaměstnání, když by se sami učinili přebytečnými prováděním skutečné politiky porozumění. Potud nemají diskuze s vůdci Sudetoněmeckého krajanského sdružení a Svazu vyhnanců žádný smysl. Naši politikové by to však měli lépe vědět : měli by všechny rušivé elementy, narušující usmíření, vykázat do jejich hranic. Bohužel si nenechají poradit ti v CSU a mnozí v CDU. Pochvalu si zaslouží spolková kancléřka, která je naprosto schopná mluvit v důležitých otázkách jasnou řečí, tak např. ve své důsledné a bezvýhradné obhajobě práva Izraele na svou existenci a odvážné výzvě papeži vzít zpět své rozhodnutí pro Pius-bratry, formované středověkem, a nacistického sympatizanta a antisemitu Williamsona. A té se podařilo odkázat Steinbachovou do jejích hranic.
Mnoho spřátelených Čechů, kteří se dívají se sympatií na nové Německo a kteří chtějí zlomit v Čechách stále existující skrytou nedůvěru, nerozumí, že mnozí Němci tak alergicky argumentují proti funkcionářům vyhnanců. To má jazykové důvody : nemohou vnímat, když budou poslouchat funkcionáře ? a Posselt je při tom mistrem pokrytectví ? skryté tóny, které připomínají němčinu nacistů. Na těchto skrytých tónech ale záleží.
LITERÁRNÍ HISTORIE
Josef Škrábek
MÁLO ZNÁMÉ O EGONU ERWINU KISCHOVI
K článku k 60.výročí úmrtí Egona Erwina Kische v č.3/08 INFORMATORA bych rád přidal několik doplňků.
Kromě své činnosti jako nesporně dobrý reportér byl i jinak činný. Když byl Kisch jako rakouský voják v Srbsku raněn, dostal se v roce 1917 do válečného tiskového štábu. Když chtěli Habsburkové ne zcela věrným Maďarům ukázat zase jednou gesto dobré vůle, jmenovali nepříliš známého Miklosze Horthyho admirálem. A pro svoji propagandu dostal z Vídně dobrého reportéra ? Egona Erwina Kische. Předem programovaný úspěch však ztroskotal v důsledku potopení největšího maďarského válečného plavidla Svatý Štěpán směšně malým italským torpedovým člunem.
Podle deníku Prager Tagblatt a dalších rakouských listů bylo dne 12.11.1918 před vídeňským parlamentem oznámeno jásajícímu davu, že Německé Rakousko je republikou. Slavnost byla
však narušena, neboť připravení levicoví radikálové vytrhli z nového červeno-bílo-červeného praporu vytrhnout bílý pruh a chtěli tak vztyčit jen prapor rudý. Komunisté stále provolávali slávu socialistické republice. K tomu připochodovaly před parlament čtyři průvody rudých gardistů a došlo i ke střelbě. Rudí gardisté obsadili sice všechny vchod y do parlamentu, avšak dobýt jej nemohli. Nakonec došlo k vyjednávání s velitelem rudých gardistů, nějakým nadporučíkem. Jeho jméno bylo ? Egon Erwin Kisch. Vysvětlení střelby bylo prosté : když parlamentní zřízenci chtěli ochránit okna rychlým spuštěním rolet, byl takto vzniklý hluk omylem považován za střelbu ze strojní pušky. Tedy jednalo se jen o nevinné nedorozumění.
Ještě téhož dne obsadilo asi 80 rudých gardistů redakci listu ?Neue Freie Presse?. Říká se, že Kischův bratr, který tam pracoval, řekl :?Egonku, Egonku, tohle napíšu mamince?. Akce byla dobře připravena a ještě téhož večera vyšly noviny s výzvou : ?Dělníci a vojáci vídeňští?.!? Komunistická strana chtěla obsazením redakce demonstrovat za ?ideu okamžitého uskutečnění socialistické republiky?. (Také v Československu přišli 25.února 1948 do nekomunistických redakcí milicionáři a zglajchšaltovali veškerý tisk).
V r.1919 se Kisch stal členem KS Rakouska. Vídeňský list ?Reichspost? 25.2.1919 referuje o demonstraci socialistických vojáků. Když se ujal slova komunistický agitátor Egon Erwin Kisch a pokusil se propagovat své komunistické ideje, zazněly hlučné protesty proti řečníkovi. Kisch : ???? Proletariát se nyní může uchopit moci. Věříme, že se to obejde bez krveprolití, jestliže se naše sociální demokracie připojí ke světovému spartakovskému svazu.? (Zazněly výkřiky : O spartakovcích nechceme nic vědět!)
Téhož roku byl z Rakouska vykázán a přišel do Prahy, ale již v r.1921 byl činný v Německu. Připravoval tam ? jako správný bolševik ? vypuknutí proletářské světové revoluce?
Když byl po Hitlerově převzetí moci zatčen, vzpomněl si na zlé buržoazní Československo, jehož úřady propuštění svého občana vymohly.
RECENZE
Hugo, dítě delegace
Když Beneš zničil moji rodinu??.
Naši čeští čtenáři byli již v r.2004 informováni o českém vydání svazku vzpomínek ???Bylo mi 13? od Hugo Fritsche, Pavla Macháčka, Zdeny Němcové a Vladimíra Nováka. Mezitím vyšlo již čtvrté vydání vzpomínek Hugo Fritsche. Bohužel nebyly v německém vydání zahrnuty české příspěvky. Podtitulek byl proti vůli autorově doplněn jedním z vydavatelů. Předmluvu napsal Josef Škrábek, doslov je od Sidonie Dědinové (známé z její diskutabilní publikace : ?Edvard Beneš ? likvidátor?).
Hugo Fritsch, narozený v r.1933 v Brně, popisuje nepateticky, však naléhavě a s detaily příběh své rodiny, která v předjaří 1945 opustila své rodné město Brno, aby se před postupující Rudou armádou uchýlila do bezpečí. Jako jediný ze šestičlenné, politicky nezatížené rodiny, do níž patří i česká babička, přežívá hroznou odyseu po několika československých sběrných, internačních a pracovních táborech, při níž byli stálými průvodci nenávist, útrapy, hlad a nemoc. Za svoji záchranu vděčí údajně jednomu švýcarskému příbuznému, který mobilizoval pražskou delegaci Mezinárodního červeného kříže. Tato jej
bere pod svoji ochranu (od toho ten titul knihy) a předává jej salesiánům, katolickému řádu, který jej příkladně opatruje.
Svoji cestu utrpení líčí z pohledu dvanáctiletého chlapce. Osobní vzpomínky doplnil svědomitým studiem pramenů a osobními rozhovory s pamětníky. Rodinné fotografie, faksimile dokumentů a (po politickém převratu vyhotovené) snímky různých dějišť obohacují tuto zprávu, zesilují její pravdivost. Tak vznikl dojímavý dokument plný autenticity.
Hugo Fritsch se prezentuje výslovně ne jako sudetský Němec, nýbrž jako Moravan. Je sice členem krajanského sdružení, avšak impulsy pro svoji činnost nečerpá z tohoto zdroje. Vůči požadavku na zrušení Benešových dekretů se staví skepticky, jak se vyjádřil 10.3.2008 v rozhovoru pro Bavorský vzdělávací kanál BR alfa. Právo na návrat do domova a navrácení bývalého majetku je pro něj na základě politického vývoje ?definitivně vyřízené?. Dnes stojí ?nad věcí? a vystupuje jako pamětník na německých i českých školách.
V doslovu se rodilá Češka, od r.1966 v Německu žijící Sidonie Dědinová soustřeďuje na to, aby prokázala protiprávnost celého toho dění, odhaluje dokonce i porušování Benešových dekretů. Její tóny však marně hledáme v líčení Hugo Fritsche. Ačkoliv on jako postižený nevznáší žádné požadavky, ona doporučuje českému státu, aby mu vyplatil bolestné ve výši několika milionů eur. Ona nechce slyšet o usmíření, které Hugo Fritsch dávno praktikuje, ?pokud nezapočne náprava?. Protože tato byla pro Židy prosazena, požaduje ?podobně? také pro Němce z Čech a Moravy. I když se tragický osud rodiny Fritschovy podobá osudu mnohé židovské rodiny, zde paní Dědinová nepřípustným způsobem hází dvě různé věci do jednoho hrnce. Pro knihu to není přínosem.
Publikace byla již v r.2001 doporučena příslušnými úřady jako ?přečtení hodná? pro bavorské školní knihovny. Mladým čtenářům jest ovšem přáti angažované učitele, kteří vyprávění Hugo Fritsche postaví do správného historického kontextu. Mělo by být rovněž samozřejmé, aby mladí lidé v Německu blíže poznali také vyprávění nacistických obětí, třeba vzpomínky Jaroslavy Skleničkové ?Jako chlapec bych bývala zastřelena?.? (viz INFORMATOR 4/08).
Hugo Fritsch : Hugo, dítě delegace ? když Beneš zničil moji rodinu
Autobiografický dokument o útěku, vyhnání a smrti jedné rodiny (171 stran,
cena 12,00 ?) ISBN 3-930648-45-8, Oberaudorf 2006 Hufi-Verlag, Postrach
1102, D 83076 Oberaudorf.
NĚMECKO A JEHO SOUSEDÉ
Bývalý kancléř Helmut Schmidt se ve své knize ?Außer Dienst? vyjadřuje také ke vztahu Německa k jeho sousedům.
Helmut Schmidt (SPD), spolkový kancléř ve výslužbě, je spoluvydavatelem listu ZEIT. Je současně významným politickým publicistou. Mnoho jeho knihy se staly bestsellerem. Ten, kdo koncem podzimu 2008 sledoval pořady německé televize k jeho 90. narozeninám, musel pociťovat velkou úctu k duševní svěžesti toho politika, k šíři jeho vzdělanosti a jeho důvtipu.
To platí ve stejné míře pro jeho někdejší přívržence i pro jeho politické odpůrce. Jen zcela málo nynějších německých politiků se s ním může porovnávat. V jeho memoárové
knize ?Außer Dienst? (dosl.:?mimo službu?) vyjádřil také svůj názor na vztah Německa ke všem jeho sousedům. Několik citátů jako důkaz :
Naše vlastní zahraničně-politické pole působnosti leží v Evropě, nikoli však na Kavkaze, na Blízkém a Středním Východě, nikoli v Asii nebo Africe????
My Němci můžeme přispět k posílení Evropy především dobrými vztahy ke všem našim sousedům. Zde spočívají v příštích desetiletích vynikající úkoly německé zahraniční politiky?? Naším polem působnosti jsou naši sousedé v Evropě, s nimiž chceme žít v dobrém míru???.
Ten, kdo jako Němec rodem chce vznášet domněle zděděné majetkové nároky a profitovat z osudu svých rodičů nebo prarodičů, ten se z dějin nic nenaučil???.
Vztah mezi Čechy a Němci je určován???? vzájemnými předsudky a výhradami???.
Hitlerem vynucená Mnichovská dohoda ze září 1938 o postoupení okrajových českých území Německu a především vpád německých vojsk do Prahy v březnu 1939, jímž byla ukončena Československá republika, patří k těm nejtrpčím vzpomínkám českého národa a jsou dodnes u všech žijících Čechů a Slováků v živé paměti. K tomu přistupují vzpomínky na kruté zločiny, spáchané v Terezíně a v Lidicích za časů německé nadvlády????.
Veteráni ?Sudetoněmeckého krajanstva? dosáhli se svou agitací proti Benešovým dekretům v této zemi jen nepatrného vlivu; spíše tím vyprovokovali české politiky a publicisty ke kritice Německa. Taková kritika je v Německu registrována a občas je na ni bohužel nepřátelsky odpovídáno.
??.
Vzájemná rozčilování souvisí vždy také s chybějícím vzájemným poznáním??? Ale Česká republika je nejen v hudbě a literatuře jádrem evropské kultury. My Němci ? v to doufám ? to v budoucnosti lépe uznáme než dosud???..
Helmut Schmidt : Außer Dienst ? Eine Bilanz
Se jmenným rejstříkem, 350 stran, vázané v plátně
ISBN 978-3-88680-863-2
Mnichov 2008 (Nakladatelství Fiedler)
Překlad : M.Váchal
OHLÉDNUTÍ
Roční období neznají ?hodinu nula?,
Stejně jako ji nezná plynoucí čas dějin.
Budoucnost obou
je obsažena již v minulosti.
Nikdo neunikne této souvislosti.
Proto vzpomínejme.
Porozumění dějinám musí sahat
Dále než sahá vlastní životopis.
Richard von Weizsäcker
Eberhard Kemnitz
PŘED 600 LETY : KUTNOHORSKÝ DEKRET VÁCLAVA IV.
Karel IV. zajistil v zakládající privileji roku 1348 založené Pražské univerzitě všem studentům a učitelům, ?ať přijdou kamkoliv?, rovná práva a svobody, podobně jako zajišťovaly univerzity v Paříži a v Boloni. Ve své funkci jako kancléř univerzity vydal arcibiskup Arnošt z Pardubic v r.1360 ústavní regule pro řád na vysoké škole. . Podle pařížského vzoru byli příslušníci univerzity rozděleny do čtyř rovnoprávných ?národů? :
?Český národ? - Češi a Němci, žijící v Čechách a na Moravě, Maďaři
?Sasové? - Sasové, Braniboři, Firieslanďané, Skandinávci, Pomořanci, Holanďané,
Angličané
?Poláci? - Poláci, Litevci, Prusové, Slezané a Lužičané
?Bavorský národ? - Bavoři, Tyroláci, Rakušané, Hessenští (!), Švýcaři, Lombarďané.
Zde použitý pojem ?národ? je zavádějící a s dnešním významem v žádném případě identický. Kolem roku 1400 pocházela cca jedna pětina universitních příslušníků z Čech. Většina mistrů a studentů pocházela z německy hovořících zemí a členila se do více ?národů?. Stejně jako v Paříži, i v Praze měl každý ?národ? jeden hlas při všech rozhodováních, týkajících se univerzity. Domácí učitelé a studenti neměli tedy žádný větší vliv na dění na Alma Mater. Jako každý z ?cizích národů?.
V r.1400 sesadila většina německých kurfiřtů Václava IV. jako římského (německého) císaře. Václav toto rozhodnutí nepřijal a stále znovu doufal, že se bude moci vrátit na římský trůn. V jeho kmenové zemi Čechách se vytvořilo, pod vlivem učení anglického církevního a sociálního reformátora Wiclifa, silné nábožensko- a sociálněkritické hnutí, zvané ?wiklifovci?, později ?husité?.Jeho přívrženci a duchovní vůdci (Jan Hus, Jeronymus von Prag a další) se soustředili v ?českém národě? univerzity a byli to z větší části Češi. Tito ?kacíři? vedli
s protivníky reformace jak ve vlastním ?národě? , tak v ostatních třech ?národech? ? to byli většinou Němci. ? rozhořčené spory v otázkách filosofických a teologických. Při tradičním poměru hlasů se však nedokázali prosadit.
Následkem tzv. církevního schizmatu byl jeden papež v Římě a druhý ve francouzském Avignonu. Václav IV. podporoval svolání koncilu do Pisy, s cílem sesadit oba úřadující papeže a zvolit nového, od něhož očekával podporu.
Správnost této politiky mělo ospravedlnit teologické a právnické dobrozdání renomovaných učenců Pražské univerzity. Mistři z ?cizích národů? ale nesplnili Václavovo očekávání. Zástupci ?wiklifovců?, po reformách toužící síly z ?českého národa? (Češi a někteří domácí Němci), byli připraveni podpořit krále, avšak podle platného hlasovacího způsobu tvořili jen menšinu.
Václav nebyl opravdovým přítelem reforem, avšak nyní v nich spatřoval svoji jedinou šanci. Přistoupil na návrhy ?wiklifovců? a vydal před 600 lety, dne 18.ledna 1409, v Kutné Hoře nařízení, které vešlo do historie jako ?Dekret kutnohorský?. Mělo to vážné následky pro další vývoj pražské univerzity a pro vztah mezi Čechy a Němci.
Dekret zajišťoval ?českému národu? na univerzitě tři hlasy, ostatním třem národům dohromady jen hlas jeden. Karlem IV. cizincům zajištěná práva byla tak významně omezena, jim přislíbená a po desítky let praktikovaná rovnost byla zrušena. Na Alma Mater vznikl zcela nový poměr sil.
Václav dostal tímto způsobem žádanou většinu při posuzování své politiky učenci a studenty. Reformátoři kolem Jana Husa měli nyní lepší možnosti k šíření svých teologických a filosofických učení na univerzitě i ve veřejnosti.
Nečeští, většinou němečtí univerzitní učitelé a studenti protestovali marně. Nakonec několik stovek z nich opustilo Prahu 9.května 1409. (Právnická fakulta zřízená v r.1372 nebyla tím postižena). Většina z nich se usadila na nově zřízené univerzitě v Lipsku, jiní v Erfurtu a jinde. Následkem tohoto ?pouštění žilou? i následkem stále sílící konkurence mezitím založených univerzit (Vídeň, Erfurt, Krakov, Heidelberg a další) příliv učenců a studentů do Prahy zeslábl. Univerzita ztratila svůj nadregionální charakter. V r.1417 zrušil kostnický koncil papežská univerzitní privilegia. Výukový provoz téměř ustal.
Někteří čeští autoři spatřují v Kutnohorském dekretu ?královské spravedlivé opatření?, jiní ?další krok k čechizaci města a univerzity?. Pro určité německé kruhy je tento dokument se svými následky důkazem pro utiskování Němců ze strany Čechů již ve středověku.
(Podrobná prezentace s údaji o literatuře může být ? jen pro osobní potřebu ? vyžádána pod e.kemnitz @ web.de nebo poštou.)
Překlad : M.Váchal
Redakční uzávěrka pro číslo 3/09 INFORMATORA je 15.07.2009
I. ČESKÁ ČÁST
POCTY Miloslavu Váchalovi k 70. narozeninám
Vzpomínka na Doru Müllerovou
INFORMACE Jarní setkání a E.T.A. Hoffmann
Zpráva o činnosti 2008
Bílina : návštěva ve vlasti
Partnerství škol zažívá nový počátek
Josef Hyzler jako malíř
Jaroslava Skleničková četla v Drážďanech*)
Stará celnice je na prodej
NÁZORY Oprávněně platí paní Steinbach v Polsku za
červený šátek
LITERÁRNÍ HISTORIE Málo známé o Egonu Erwinu Kischovi
RECENZE Hugo, dítě delegace (H.Fritsch)
Německo a jeho sousedé
(Helmut Schmidt: Außer Dienst)
OHLÉDNUTÍ Před 600 lety : Kutnohorský dekret Václava IV.
*) z tech.důvodů jen v něm.části