Zprávy
Alois Hartl
NEJHEZČÍ BYL ODPOČINEK
Přemýšlení o 19. putování přes hranice Klenčí - Furth im Wald
Když vzniklo v 19. století poprvé něco jako pravidelné dopravní spojení a dopravní prosředky, které spojily místa podle stanovených jízdních řádů, byli to romantičtí básníci, kteří touto novotou opovrhli. V cestování uskutečňuje prý člověk svoji přírodou danou touhu být na cestě, svoji výpravu do širých tajemných plání svého já, mínil Joseph von Eichendorff. Určení cílového místa, ještě k tomu podle předem stanoveného jízdního řádu, prý odporuje této touze.
Nebyla to asi žádná náhoda, že v oné době vznikla činnost, která v německém jazykovém prostoru pod pojmem "wandern", v českém s označením "turistika" rychle našla četné příznivce. Člověk se vydával vnějškově do přírody, vnitřně do přírody sebe samého a věřil, že tato vnitřní příroda se odráží ve vnějších formách, v krajině. Vnější cíl byl tomuto podnikáni na překážku, protože se nepamatovalo na vnitřní obdobu. Nanejvýš na nějakou obdobu odpočinku, neboť nakonec pociťuje každý poutník únavu, jejíž vnitřní ekvivalent byl romantiky brán zcela vážně.
"Nejhezčí byl odpočinek", slyšel jsem od jedné účastnice našeho letošniho putování přes hranice z Klenčí do Furthu im Wald po úspěšně zdolané cestě. A je pravda, že letos to bylo obzvlášť hezké, oddechnout si na místě "Odpočinku Oskara Köglera" uprostřed lesa spolu s dalšími dvěma sty poutníky, při bavorské svačině, českém pivu a líbezných tónech z Chodska ? aby potom člověk posilněný a uvolněný táhl dál k našemu společnému cíli, u "Spasitele na odpočinku". Snad by byli s tím dokonce i
romantikové spokojeni, přišlo mi na mysl, se stanovením druhého odpočinku místo cíle, míním, ale toto překroucení pojmů by šlo pravděpodobně přece příliš daleko.
Kromě toho jsem si musel letos pospíšit, abych tam dorazil včas, což by bylo v očích Josepha von Eichendorffa zcela neakceptovatelné. Co by asi řekl k překročení hranice, této symbolické události, která se uskutečnila zase jednou nejenom čistě vnějškově, ale také - u mě alespoň - i vnitřně. 18 km pěšky jsou pro mě - přiznávám zcela čestně - hraniční zkušeností. Ale tehdy přece ještě dlouho neexistovalo žádné Německo a jěště delší čas žádné Česko a tím také žádná hranice.
Cesta mezi Klenčím a Furthem im Wald existovala zato vždycky. Ovšem ne vždy mohl člověk dosáhnout na ní svého cíle. O to krásnější je to, že dnes to zase můžeme, ještě k tomu v plánovaném čase. Ale to nemohli romantičtí básníci tehdy skutečně vědět.
Přeložila Zdena Hartlová
Eberhard Kemnitz
VYDAŘENÉ PODZIMNÍ SETKÁNÍ V LOKTI
"Jeho krása se nedá popsat slovy" tak psal tajný rada Goethe v roce 1807 o městečku Loket, které se tehdy jmenovalo Elbogen, viděl v něm "krajinné umělecké dílo a to při pohledu ze všech stran". Kdo navštívil městečko obtékané Ohří/Eger před 30 lety, mohl nad takovým nadšením jenom potřást hlavou: šedivé, částečně zdevastované domy, státní hrad vyžadující nutně opravu. Jenom na půvabné poloze místa se od časů Goethových nic nezměnilo. Po Sametové revoluci se situace postupně proměnila. Hrad, nacházející se ve vlasnictví města, byl pečlivě restaurován, mnoho domů bylo opraveno a nabízí barevně radostný pohled. Nehledě na několik posledních skvrn, získalo městečko zpět svůj půvab a může opět potěšit srdce navštěvníka. Tím poskytlo ten správný rámec pro letošní podzimní setkání našeho Kruhu přátel, které se uskutečnilo 8.- 9. října.
Jednání se konalo na historické půdě, v hotelu Bílý kůň - "Weißes Ross", ve kterém kdysi stařičký kníže básníků, Goethe, udělal neúspěšnou nabídku k sňatku mladičké Ulrike von Levetzow.
Oba předsedové, Bohumil Řeřicha a Alois Hartl, přivítali účastníky a pan Řeřicha podal krátký přehled o posledních aktivitách Kruhu přátel a vyzdvihl obzvlášť vydařenou 19. vzpomínkovou pouť. Zmínil opakovanou prezentaci výstavy "Karel IV. císař na Labi a Havele", o jedné ze světlých stránek česko-německé minulosti a o knize ke stejnému tématu, jejíž vydání je plánováno na začátek roku 2012. Zmínil se také o přednášce k jedné kapitole česko-německé hudební historie. Jako zvláštní vyvrcholení činnosti ocenil předání vyznamenání "Zlaté srdce pro Evropu" Dr. Milouši Červenclovi, řediteli Památníku Lidice a švýcarskému historikovi, Adrianu von Arburg, v prostorách německého velvyslanectví v Praze. Mluvil také o několika nastávajících úlohách, jako důstojné uspořádání 20. vzpomínkové pouti a účast na vzpomínkových akcích k 70. výročí zničení Lidic v Památníku Lidice a v Berlíně. Paní Knetlová představila obtížnou finanční situaci české části KP.
Walter Piwerka, příslušník a dlouholetý zástupce německé menšiny v České republice, vylíčil na vlastním příkladu osud a dnešní situaci Němců, kteří zůstali po válce v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Jeho poutavý a temperamentně podaný výklad se dočkal bouřlivého potlesku. Referent zodpověděl poté otázky přítomných. V tomto rámci vyložil, že mezi Zemským sdružením Němců v České republice a Sudetoněmeckým krajanským sdružením existují sice korektní vztahy, ale žádná spolupráce.
Vyvrcholením setkání bylo vyznamenání Leopolda Graf Deyma "Zlatým srdcem pro Evropu", jehož nadaci založil čestný předseda KP Walter Kotrba. V laudátiu byla obzvlášť vyzdvižena angažovanost pana Graf Deyma v práci s českou a německou mládeží. Graf Deym poděkoval za vyznamenání a vyzval k podpoře projektů v práci s mládeží a evropského regiónu Donau-Moldau (Dunaj - Vltava).
Večer strávili účastníci spolu v družné zábavě. Podnětné rozhovory a společný zpěv, doprovázený panem Ryšánkem na harmoniku, zabránily na dlouhý čas nástupu únavy.
V neděli, druhého dne setkání, byla na programu společná prohlídka hradu Loket. Chladné ale slunečné počasí bylo jako stvořené pro tuto akci a další procházky malebným městečkem. Také při procházení tímto velmi dobře restaurovaným hradem jsme se pohybovali na historické půdě. Císař Karel IV., nejvýznamnější osobnost českých dějin, zde byl podle pravidla držen jako tříleté dítě ve vězení svým otcem. (Další majitelé hradu zůstali této ?tradici? věrni a využívali ho jako vězení až do 19. století.) Později patřil hrad k nejoblíbenějším Karlovým místům a na jednom z četných, zde konaných, loveckých výletů prý objevil horké prameny Karlovy Vary, což vedlo k založení města.
Po společném obědě nastalo rozloučení. Všichni se už těší na shledání při jarním setkání. Paní Knetlové náleží náš srdečný dík. Zorganizovala velmi zdařené setkání.
Přeložila Zdena Hartlová
.
.
Z KRUHU NAŠICH ČLENŮ
.
JÜRGEN KÖGLER SLAVIL 70. NAROZENINY
7. října bylo Jürgenu Köglerovi, organizátoru našeho každoročního putování přes hranice, 70 let. Z tohoto podnětu informovali o jubilantovi ve velkých článcích jak noviny Mittelbayerische tak Chamer Zeitung. Vysoce byla především vyzdvižena jeho angažovanost v činnosti přesahující hranice, která začala už před otevřením hranice navázáním kontaktů se západními velvyslanectvími v Praze. Při 1. západním nákupním veletrhu v Domažlicích položil Jürgen Kögler základ pro mnoho dalších obchodních vztahů mezi východem a západem. Tyto kontakty tehdy navázané a vzniklá přátelství se staly potom po otevřevření hranice východiskem pro další spolupráci. Také naše putování mezi Klenčím a Furthem im Wald, které uvedl do života otec Jürgena Köglera a mezi tím přitahuje každý rok přes 200 poutníků, našlo v článcích obšírné ocenění. Redakce Informátoru se připojuje k četným blahopřáním a přeje Jürgenovi Köglerovi všechno nejlepší do dalších let.
.
PROFESOR KARL-HEINZ PLATTIG ČESTNÝM OBČANEM MĚSTA BÍLINA
Domovské město Bílina udělilo Profesoru Karl-Heinz Plattigovi 29.04.2011 čestné občanství. Profesor Plattig požívá jako vědec na pracovním poli smyslové a psychické fyziologie širokého uznání, obdržel už četná vyznamenání, mezi jinými Spolkový kříž za zásluhy. Město Bílina nad Bílinou ho jmenovalo svým čestným občanem a ocenilo tím především jeho četné iniciativy k česko-německému porozumění. Jako 14-letý byl vyhnán za nelidských okolností z vlasti, ale už v roce 1963 navštívil poprvé Bílinu. Po politickém převratu v roce 1989 se zasazoval rozmanitým způsobem o česko-německý dialog. Přitom je třeba vyzdvihnout jeho spolupůsobení při založení Purkyňovy univerzity v Ústí nad Labem, v jejíž vědecké radě byl mnoho let řádným členem a nyní v ní působí jako čestný člen. Mezi iniciativami, které uvedl v Ústí nad Labem do života, jsou jazykové kursy, které se konají od roku 1992, a kterých se sám nadšeně účastní. Za jeho zásluhy o česko-německé porozumění vyznamenal Kruh přátel Prof. Plattiga Zlatým srdcem pro Evropu. Redakce Informátoru mu chce k tomuto dalšímu udělenému vyznamenání, které v posledních sto letech obdrželo pouze 13 osob, co nejsrdečněji poblahopřát.
.
DR. KEMNITZ MĚL PŘEDNÁŠKU O HUDBĚ
Na téma "Hudba na dvoře Bedřicha Velikého" mluvil Dr. Eberhard Kemnitz 29. září na pozvání Městských muzeí Tangermünde před vekým posluchačstvem v Salzkirche v Tangermünde. O přednášce informoval podrobně místní tisk. V novinové zprávě se mimo jiné psalo :
"Dr. Kemnitz z Kruhu přátel česko - německého porozumění ozřejmil zajímavou skutečnost, že mnozí čeští hudebníci z Čech, tehdejší "Konzervatoře Evropy" působili na pruském dvoře. Na jejich špici byl Franz (vlastně František) Benda, který zemřel před 225 lety. Byl jedním z nejlepších houslových sólistů a učitelů hry na housle své doby, komponoval stejně jako jeho šéf a většina jeho kolegů. Spolu s ním působili v dvorní kapele další čeští hudebníci. Zajímavá byla také Bendova dobrodružná životní cesta od nevolníka ve středních Čechách ke koncertnímu mistru a hudebnímu rádci krále v Postupimi a Berlíně.
Historické prostředí poskytlo pro tento večerní pořad důstojný rámec. Během svého výkladu nám referent připomínal Goetha: "Kdo mnohé přináší, přinese mnohému něco; A každý jde spokojen z domu", neboť překvapil svoje posluchače množstvím zajímavých podrobností, přednesených náročně, ale srozumitelně a doplněných obrazy a hudebními ukázkami.
Přeložila Zdena Hartlová