Editorial
Milé čtenářky, milí čtenáři,
nedávno jsem měl zase jednou příležitost strávit týden ve Francii. Bylo to dokonce malé jubileum, protože poprvé jsem se dostal do této země skoro přesně před 35 lety, do země, se kterou jsme my mladí lidé uprostřed 70. let spojovali především to krásné a příjemné. Myšlenka německo-francouzského přátelství už působila a naše generace mohla jako první z toho profitovat.
Foch - Joffre - Juin - Austerlitz - Leclerc - Lyautey - Verdun, to byla tenkrát a je také ještě dnes jízda pařížským metrem a přesně takový by mohl být výňatek z plánu jakéhokoliv francouzského města. Váleční hrdinové, bitvy, místa památných vítězství, často proti Německu. Vlastně neuvěřitelný kontrast k večernímu vysílání zpráv: Merklová a Sarkozy ruku v ruce, "Merkozy", německo-francouzské manželství, zachránci Evropy - tíživý sen českého prezidenta. Jsou přesto Francouzové zamaskovaní šovinisté? My Němci a Češi nesmíme v této věci ukvapeně soudit. Oběma se nám k tomu totiž nedostává kompetencí. Docela jednoduše, Německo nikdy válku nevyhrálo a Česko, když se to tak vezme,vůbec žádnou nevedlo.
Je to zlé, když je země bez válečných hrdinů? Určitě ne. Ačkoliv mnohý s tím má své problémy, jak se ví. Snad také český ministr školství Josef Dobeš. Pro jeho plánovanou výuku k vlastenectví by nějací udatní váleční hrdinové (o trochu mladšího data než Žižka) konečně něco nadělali. "Patriotismus patří na smetiště dějin!" - rád bych na něho zavolal, protože ale není můj nadřízený, zapomenu na to. Jedna česká kolegyně už to stejné výstižně nadiktovala do bloků novinářů. "Důležitější je učit žáky o lidech, kteří žili v souladu se svým svědomím a jestli byli Češi nebo ne, není důležité."
Není důležité ale také to, kterým národům jsou připočteny zločiny. Páchají je lidé na lidech a vyžadují proto naši osobní účast a schopnost se s nimi vypořádat. Dívat se do obličeje lidickým dětem a den na to uctít mrtvé v Ústí nad Labem, to ctí člověka a daří se to teď konečně také politikům. Pro mě je to dobré znamení v tomto předvánočním čase.
Milé čtenářky a milí čtenáři, prožijte krásné vánoční svátky, buďte zdrávi a zachovejte přízeň našemu Kruhu přátel. Napomáhejme tomu, abychom se my lidé v Evropě navzájem sblížili, jedno jakou řečí mluvíme a v jaké zemi žijeme.
Alois Hartl Přeložila Zdena Hartlová