Konservatoř Evropy
Četní hudebníci z Čech a Moravy působili od 17. až do 19. století jako virtuosové na cestách nebo hudebníci v mnoha orchestrech střední a západní Evropy, někdy ve vedoucích pozicích nebo jako skladatelé. Většina z nich byli Češi, ale zastoupeni byli také čeští Němci. Anglický hudební publicista Charles Burney označil Čechy po jedné cestě po střední Evropě jako "Konzervatoř Evropy".
Eberhard Kemnitz
JAN DUSÍK - JEDEN ČECH V PRUSKU
Jan Ladislav Dusík (Johann Ladislaus Dussek) se narodil 12. února 1760 v Čáslavi. Svoje školní a první hudební vzdělání získal v Jihlavě, Čáslavi, Kutné Hoře a v Praze. Už brzy sklidil jako pianista velký potlesk na koncertech v Amsterodamu, Haagu, Sankt Petersburgu, Paříži a v různých městech Německa. V Litvě působil jako kapelník. V Hamburku se setkal s Carlem Philippem Emanuelem Bachem, jehož žákem byl nějaký čas.
V roce 1789 přesídlil do Londýna, kde se stal známým spolu s Josephem Haydnem, I. J. Pleyelem a Muzio Clementi. Tam byl činný nejenom jako klavírní virtuos a skladatel, nýbrž také jako hudební nakladatel, jako společník svého tchána Domenica Corri. Bankrot firmy a rodinné problémy se mu staly podnětem k tomu, aby Londýn navždy opustil.
V Hamburku potkal v roce 1800 prince Louise Ferdinanda von Preußen, který sám komponoval a Beethoven ho nazýval "zdatným hráčem na klavír". Tento kontakt existoval až do předčasné princovy smrti a přiměl Dusíka zůstat více let v Prusku. Doprovázel prince a jiné do tehdy největší pruské pevnosti, Magdeburgu, kde tento byl ve službě generála. Také společné výlety do Schricke, na blízký venkovský statek prince, jsou dochovány. Oba, Louis Ferdinand a Dusík, sdíleli nejenom lásku k hudbě, nýbrž také zálibu v alkoholických nápojích. Tak byli oba partnery nejenom při společném muzicírování, ale také při mocných pitkách. Princ platil za mimořádného pijana, nepoznalo se na něm nic i po četných vypitých lahvích sektu.
Louis Ferdinand padl 10. října 1806 jako velitel pruského předvoje při bránění francouzskému postupu u Saalfeldu, pár dní před pruskou porážkou u Jeny a Auerstedtu.
Dusík vytvořil mnoho komorních skladeb (sonáty pro klavír, sonáty pro klavír a housle, pro klavír a harfu, stejně jako pro klavír, housle a violoncello), ale také koncerty pro klavír a orchestr, stejně jako pro harfu a orchestr. Mnohé klavírní skladby, napsané v dobách jeho slávy, jsou považovány za povrchní a zaměřené na prázdnou virtuozitu. Ovšem vždy, když se mu dařilo špatně, dokázal stvořit díla nejvyšší kvality. U příležitosti smrti prince Louise Ferdinanda von Preußen mu věnoval jednu ze svých nejlepších raně romantických skladeb. Jeho nejlepší sonáty byly právem srovnávány s Beethovenovými. Dusík byl slavný klavírní virtuos a dosáhl podobných úspěchů jako o desetiletí později Franz Liszt. Dnešní obvyklé postavení piana příčně k publiku prý zavedl on. V posledních letech jeho života ho úspěchy opustily. - Jeho otylost způsobená nezdravým způsobem života dovolila mu sotva dosáhnout na klávesy jeho nástroje.
Přeložila Zdena Hartlová