Pražské etudy
Praha inspirovala po staletí umělce jedinečným způsobem. Stavitelé, literáti a hudebníci, jejichž tvorba byla ovlivněna pražským géniem loci, jsou také tématem našich příspěvků v pravidelných pokračováních. Velmi často se jedná o kulturní dědictví, které spojuje Čechy a Němce. Ku Praze má ale také Kruh přátel zvláštní vztah, což je už vyjádřeno na titulní straně symbolickým přemostěním.
S příspěvky našich čtenářů nebo těch, kteří jim jsou nablízku, se objevuje v ?Pražských etudách? poezie i anekdoty města, které se opět, jako žádné druhé, nachází ve středu Evropy.
Maria Kotrba-Nickl
PRAHO -
Ty daleké, tajemné město -
Tobě patří v knize mého života zvláštní list...
Kdybych chtěla bohatství Tvé krásy vyzpívat -
Nejbohatší slova všech jazyků chudá by byla;
Kdybych chtěla Tvou mystiku do slov vtěsnat -
Ty okovy by roztrhala; -
A místo abych ukázala Tvou pravou tvář
Zůstal by jen přelud.
Chci vyprávět o mé lásce k Tobě, Ty staré vážné město;
Snad s pomocí Boží zvolím ta pravá slova...
Když jsem poprvé stála na Tvém starém kamenném mostě -
Tichý ostych dítěte z venkova sotva překonala -
Tu přišlo mi na mysl: Zde chci navždy žít!
A skutečně se to stalo -
Po mnoho let jsi Tvému věrnému příteli a hostu
Oblažující štěstí domova propůjčila...
Omámena Tvými širokými luxusními ulicemi
Šla jsem zasněně tajemnými starými uličkami;
Tu a tam zůstala jsem zbožně stát na malém tichém náměstí
A poslouchala staletí jak kráčí kolem.
Tak zapomněla jsem často jak běží čas
A naslouchala věčnosti.
Nechtěla jsem proniknout do Tvých tajemství -
Raději každý den z nich kousek najít...
Před rokem naposledy slyšela jsem znít Tvé zvony -
Vlny z éteru mi to štěstí nadělily.
A když ten starý čas kolem mne šel -
Tajemným kouzlem mne obejmul -
A podal mi čiré zrcátko,
Ve kterém všechno znova vyvstalo, co dávno jenom vzpomínkou bylo...
Všechny ty staré důvěrné cesty šla jsem opět -
S uslzenýma očima poklekla před tou svátostí.
Dlouhý čas prodlela na rampě Tvého hradu v podvečerním paprsku -
Odlesk Tvých zlatých věží pronikl jemně do mé duše...
Tak se mně propadl čas a prostor a bolest -
Žila jsem znova ve šťastné minulosti.
Když jsem se potom z mého snění probrala,
Opět jsem krutou přítomnost prožívala:
Byl jednou den, divokost nezkrotně šlehala vysoké plameny
A mnoho štěstí a lásky pohřbila v sobě!
Proč jsi také Tvé nejlepší přátele vykázala?
Jenom proto, že Tvou krásu v cizí řeči velebili! -
Copak není řeč lhostejná -
Proč schválně přehlížíš hlas srdce?
Přece až Tvůj nával hněvu pomine
Obejmeš nás starou věrnou láskou opět.
Na Tvé zavolání trpělivě čekám v cizině -
Musí jednou přijít, protože Tě pán Bůh stvořil pro lásku!
.
Maria Kotrba-Nickl je matka zakladatele a čestného předsedy Dr. Waltra Kotrby. Báseň Praha byla převzata s básnické sbírky Květy domova (1964,Nakladatelství Robert Leche, Mnichov).