Mudrci a ignoranti bojkotují dobrou myšlenku
Helmut Böttcher
MUDRCI A IGNORANTI BOJKOTUJÍ DOBROU MYŠLENKU
Německá a francouzská mládež měla dobrý nápad : odborní autoři by mohli konečně vypracovat textově shodnou učebnici dějepisu. Myšlenka byla uskutečněna a od roku 2006 je učebnice s úspěchem používána pro výuku na německých i francouzských gymnáziích.
Anette Schavan, německá ministryně školství, o níž jinak není příliš slyšet, se na základě této zkušenosti vyjádřila : Proč by tento princip nemohl být použit u všech zemí EU?
Tak jako vždy, když někdo učiní dobrý návrh, vylezou ze svých děr mudrlanti, v tomto případě především z Polska a Česka. Alexandr Vondra, český ministr pro evropské záležitosti (který, pokud by svůj úřad bral vážně, musel by takový projekt uvítat jako první), se obává ohledně česko-německých vztahů, že by kontroversní otázky byly vynechány. Hledá se zde zdůvodnění pro zásadně antievropský postoj? Přirozeně existují známé kontroverse ? kdo ale říká, že by nemohly být, klidně jako takové označeny, do společné knihy pojaty? Na stejnou notu hrají přirozeně i Poláci, tentokrát je to radikální a často i do antisemitismu sklouzávající ministr kultury Roman Giertych, jenž požaduje, aby nejdřív byly vyjasněny protikladné postoje Polska a Německa. Německo prý si se vykládá evropské dějiny falešně. (Němcům lze mnohé předhazovat ? ale to, že by současné německé vlády prosazovaly do světa falešný obraz světa, to je holý nesmysl.) Oba, Vondra i Giertych, staví bubáka, který ? v žádném případě mezi těmi intelektuály, kteří jsou zodpovědni za učebnice ? nemůže existovat. Historikové mají co nejpravdivěji informovat o historii, interpretace z toho pak vyplývají samy o sobě. I odchylné názory mají být, pokud jsou seriózní a vědecky podložené, přirozeně předkládány.
A jako u politiků je tomu i u tzv.odborníků, nejhůře u funkcionářů : Zdeněk Beneš, přeseda česko-německé komise pro učebnice, hovoří o tom, že převládající stereotypy a zátěže mezi Němci a Čechy jsou mezi Němci a Čechy výraznější než mezi Němci a Francouzi a dává tak najevo svoji neznalost : Češi nikdy nebyli pro Němce ?erbovními nepřáteli?, tak jako se navzájem viděli Francouzi a Němci; právě pro toto historické zatížení je dvojnásobně potěšitelné, že dvoustranná učebnice byla vydána ve Francii a v Německu. Další ?mudrc? (ve vztahu k němu píše pan Alois Hartl v jednom dopisu do listu Prager Zeitung, který toto téma zajímavě uvedl a o jehož text se tento příspěvek opírá : ?Ten, kdo při vyučování potápí příliš mnoho lodiček, mluví pak takové nesmysly?) míní, že vliv Čech a Moravy na německé dějiny je spíše okrajový a proto by taková společná učebnice dějepisu se nesetkala s dostatečným zájmem. Pramenné materiály pro učitele by prý postačovaly.
Na základě myšlenkové lenosti byla odmítnuta idea, která lidem, jimž více leží na srdci z historicky těsných vztahů obou zemí plynoucí česko-německá vzájemnost než několika nepoučitelnými skupinkami vyumělkované protiklady, musí připadat přímo skvělá. Všichni víme, že musíme začít u mládeže, má-li být vytvořen věcný, vědecky podložený vztah vůči sousednímu národu. Při přiměřené prezentaci společných dějin by sporné kapitoly ? na
straně jedné od Mnichovské dohody až do roku 1945, na straně druhé poválečné vyhání ? zaujímaly jen okrajové místo. Všechna ostatní témata jsou dnes vzdálena jakýchkoliv emocí.
Čtenář Hartl ve svém dopise redakci uvádí zajímavé návrhy, s jeho dovolením zde některé zopakuji : ?Kníže Václav a král Jindřich zakládají přátelství svých národů?, ?Vratislav a Jindřich společně proti nadvládě papeže? (pro ne-historiky je to možná novinka nebo na to již zapomněli, že v zápase o investituru vystupovali Němci a Češi jednotně), ?Král železný a zlatý, přítel Němců, soupeř Habsburků?, (o Přemyslu Otakarovi, jenž do země přivedl německé osídlence), ?Lucemburčané na českém trůně ? čeští králové s německou císařskou korunou? , ?Od Jana Husa k Lutherovi ? reformace započala v českých zemích?. Na tomto místě budiž připomenuto, že náš přítel Dr.Eberhard Kemnitz by zcela sám mohl přispět kapitolou o Karlu IV. Vedle politických dějin přišlo by ke slovu umění : Kryštof a Kilián Dientzenhoferovi, bavorští stavitelé budují Zlatou Prahu? (Hartl), další texty by se mohly věnovat německojazyčné literatuře v Praze a v Čechách i skutečnosti, že například Dvořákova
hudba není v Německu vnímána jako něco cizího a naopak že klasicko-romantičtí němečtí skladatelé tvoří i v Čechách základy hudebního porozumění. Tématickou řadu bylo by možno lehce rozšířit a přitom by se nic nemuselo skrývat a tajit. Vlastně nikdy nebylo třeba odvahy ke koncipování takovéto dějepisné knihy ? potřeba by byla jen vůle k poctivé, upřímné a vědecky podložené práce.
Kdo by si však dělal naději, že ta krásná idea bude uskutečněna, měl by na ten krásný sen co nejrychleji zapomenout, neboť byrokraté, pochybovači a ignoranti se prosadí již svým vyhrožováním, že toto budou bojkotovat. Poučili jsme se o tom, co jsme již beztak věděli : činitelé všeho druhu rádi brání tomu, co by měli podporovat, a evropští politici, přinejmenším ti v Polsku a v Česku, pracují nikoliv pro, nýbrž proti evropské myšlence; ti staří ?tvůrci obrazu nepřítele? v česko-německých a polsko-německých vztazích vydrží co možná nejdéle ? vždyť by je to stálo pár hlasů, kdyby se chovali jinak.